Popelka z Vystrkova a Úpětína

Johannes Jegerlehner

k dysi dávno bydlel na úpětínské zámku manželský pár a ten měl dceru, která byla jejich celá radost. Ale neštěstí nechodí jen po horách, scházívá i dolů do údolí, a tak zámecká paní jednoho dne onemocněla a mělo se to s ní k umírání. Tu si zavolala svého muže a prosila ho, aby si, až ona umře, nebral ženu, která by neměla tak krásné plavé vlasy jako ona. Muž jí to slíbil, a když jeho choť zemřela, dlouho truchlil a držel za ni smutek, zatímco jeho dcera rostla do krásy.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

z a několik let dostal muž opět chuť do ženění, a tak se vydal do světa, aby hledal nevěstu, ale nenašel žádnou, která by měla tak jemné zlaté vlasy jako jeho mrtvá žena. A přece byla jedna úplně nablízku a to byla jeho vlastní dcera! Měl ji velmi rád a tu shledal, že je celá matka z doby, kdy se o ni před dvaceti lety ucházel, takže se nakonec rozhodl, že se ožení s dcerou. Jednoho dne ji se svým úmyslem seznámil, ale dívka se tomu jen smála. Když ale viděla, že to otec myslí vážné, posmutněla a odešla do své komnaty. Měla otce také velmi ráda, ale jen jako otce, ne jako ženicha. Za několik dní se opět ukázala, neboť věřila, že otec od svého zvláštního úmyslu upustil, ale on ji v něm ještě více utvrzoval, a tak se uchýlila k rozličným výmluvám a vytáčkám.

j ednoho dne otci řekla, že se stane jeho ženou, pokud jí koupí trojí šaty, jedny musí zářit jako slunce, ty druhé aby se tetelily jako měsíc v úplňku a na těch třetích se mají třpytit hvězdy jako na obloze. Otec byl jejím rozhodnutím velmi potěšen, ihned odcestoval a nedopřál si žádného klidu, dokud ty trojí šaty nezískal. Když přijel domů a šaty před dcerou rozložil, tak jedny zářily jako polední slunce, ty druhé se tetelily jako bledolící měsíc v úplňku, a ty třetí byly posety hvězdami jako půlnoční obloha. Dívka od nich nedokázala odtrhnout oči, ale když se jí otec opět zeptal, zda si ho nyní vezme za muže, polekala se a řekla: „Ještě ne, ale když mi koupíš kočár, který jede sám od sebe, pak se stanu tvojí ženou.“ Myslela si, že takový kočár na celém světě nenajde, ale otec se opět vydal na cesty a přivezl kočár, který nepotřeboval koně a jel sám od sebe. Teď už svatbu nemohla déle odkládat, a tak se naoko nevyhnutelnému osudu podvolila, ale tajně vymyslela plán, jak unikne.

v noci se vyplížila ze zámku, nasedla do toho podivuhodného kočáru a jela celou noc i následující den stále pryč, až přijela k velkému městu. Před městskou branou stála žebračka v hadrech, u které zastavila a vystoupila z kočáru, aby s ní promluvila. Pak s žebračkou odjela k ní domů, kde si s ní vyměnila šaty, aby ji nikdo ve městě nepoznal, a do úschovy jí dala i svůj kouzelný kočár. Jako chudičká dívka prošla městskou branou, aby si hledala službu, když tu přišla k nádhernému paláci. Dívala se užaslá do jeho oken, když tu se jí nějaký pán zeptal, co hledá. Řekla mu, že hledá službu, i kdyby byla těžká a málo placená, a on ji pokynul, jen ať jde dál, takové lidi v tomto domě potřebují. Tak se dostala do krásného paláce, kde musela stát v kuchyni u kamen nebo plotny a vykonávat ty nejhorší práce, a protože od toho byla stále ušmudlaná a zaprášená, začali ji všichni říkat Popelka. Ten velký palác, ve kterém sloužila, byl královský zámek, ve kterém bydlel korunní princ se svou matkou.

k dyž uplynul týden, ptala se svého panstva, zda by směla jít v neděli ráno na mši. Tito si špinavé děvče prohlédli od shora dolů a řekli, že může, ale musí slíbit, že si sedne někam úplně vzadu do kouta, aby ji nikdo neviděl. Popelka to slíbila, pospíchala do své komůrky, vytáhla ty krásné šaty, které ji daroval otec a které si vzala na cestu s sebou. Sundala si hadry, co měla na sobě, oblékla si sluneční šaty a zadními dveřmi pospíchala na mši. Po mši přišel domů princ celý očarovaný a řekl matce: „Matko, dnes jsem v kostele viděl pannu krásnou jako samo slunce, tu chci za ženu!“ Královna odvětila: „Je-li tak krásná, jak říkáš, pak proti tvému výběru nic nemám. Přiveď ji příště s sebou, abych ji poznala.“ Ale Popelka byla mezitím dávno v kuchyni a vyhlížela tak uboze a špinavě jako vždy.

p říští neděli se Popelka panstva opět ptala, zda smí do kostela. Pokud se prý bude chovat jako minulou neděli, kdy ji nikdo ani koutkem oka nezahlédnul, může jít. Dívka vyběhla do své komůrky, oblékla si měsíční šaty a spěchala do kostela. Když bylo po mši, postavil se princ před portál, aby na ni čekal. Sotva vyšla ke dveřím, vrhnul se k ní, ale ona mu proklouzla, nestihnul víc, než jí rychle navléknout na prst prstýnek. Popelka spěchala velkou oklikou zpět na zámek, protáhla se dovnitř zadní brankou, aby ji nikdo neviděl, po schodech vyběhla do své komůrky, kde si sundala krásné šaty a navlekla hadry.

t řetí neděli opět obdržela svolení jít ke mši a pro tuhle třetí cestu si zvolila hvězdné šaty, které ještě nikdy neměla na sobě a které ji připadly nejkrásnější. Po mši stál princ na svém místě u portálu, ale ona mu opět proklouzla, a tak se rozběhl za ní, ale prchající Popelku nedostihnul, protože byla rychlá jako kamzík. Při útěku jí ale spadl z nohy střevíček, který princ zvedl a strčil do kapsy. Když byl princ doma a ukazoval střevíček matce a vyprávěl jí, jak se mu vedlo, byla už Popelka v kuchyni ve svých starých záplatovaných šatech a zabývala se pánvemi a talíři. Princ byl velmi rozrušený a řekl: „Ona mi bohužel unikla, ale mám její střevíček, ožením se s tou, které tenhle střevíček patří.“ Královna odvětila: „Pomohu ti, synu. Zítra uspořádáme velkou hostinu a pozveme všechny urozené slečny a každou necháme ten střevíček vyzkoušet. Ta, které padne, se stane tvojí ženou!“ Princ s tím souhlasil, a tak ihned rozeslali po celé zemi posly s úkolem, aby sezvali všechny urozené panny, co jich v zemi žilo.

p říštího dne se objevily urozené slečny na královském dvoře, každá v těch nejkrásnějších šatech, neboť si všechny myslely, že si princ možná už dnes vybere nevěstu. Některé se oblékly do něžně sněhobílé a vypadaly jako květy trnky, druhé v rudé jako šípkové růže, jiné zase do brčálově zelené, prostě hrály všemi barvami. Když se všechny v hodovní síni usadily na svá místa, přinesli střevíc a řekli jim, že princ si vezme za ženu tu, které padne. To byla tlačenice, každá ho chtěla zkusit první, ale většině byl příliš malý, i když nakonec jich bylo několik, kterým střevíček padnul, smutný princ dobře viděl, že ta, kterou třikrát viděl v kostele, mezi nimi není.

p opelka byla zatím v kuchyni, kde pomáhala připravovat jídlo a právě se ptala kuchaře, zda by nemohla upéct koláč pro prince. Kuchař protáhl obličej a zle na ni vyjel, ale ona mu řekla: „Nu, když se mi nepovede, tak ho sním sama.“ A prosila a prosila, až kuchař nakonec nevrle řekl: „Pro mne za mne ho udělej! Stále lepší, když sníš svoje nepodařené pečivo, než aby ses cpala mými chutnými pokrmy.“ Popelka se dala do práce, a když byl koláč hotový, nejenom velmi krásně voněl a byl opravdu podařený, nýbrž také nejkrásněji vypadal, až sám kuchař uznal, že ho mají dát na tác až úplně nahoru. Nikdo netušil, že Popelka do koláče zapekla princův prstýnek, který vypadnul, sotva koláč princ rozříznul.

s mutek byl naráz ten tam, princovy oči se rozzářily a poručil zavolat kuchaře, aby se ho zeptal, kdo pekl ten koláč úplně nahoře. V kuchaři by se jeden krve nedořezal, tak se polekal, že něco nebylo v pořádku, ale princ řekl: „Tak byla-li to Popelka, řekni jí, ať si oblékne ty krásné šaty, ve kterých v neděli chodila do kostela.“ Kuchař spěchal zpět do kuchyně a Popelce řekl: „Máš jít nahoru do hodovní síně a před princem a celou společností se ukázat v nedělních šatech.“ Popelka vyběhla nahoru do komůrky, umyla se a učesala, vlasy si jako vždy v neděli nechala rozpuštěné, oblékla si všechny troje šaty, nejdříve ty sluneční, pak měsíční a nahoru ty nebeské. Měla sice jen jeden střevíček, který k těm šatům pasoval, ale to nevadilo. Vstoupila do hodovní síně, před tabulí rychle vklouzla do druhého střevíčku, který tu ležel na zemi a seděl jí jako ulitý, a tu se k ní obrátily všechny oči.

p rinc se k Popelce vrhnul, posadil ji u stolu na místo vedle sebe, které před tím bylo prázdné, a před přítomnými ji prohlásil za svoji nevěstu. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Drächengrudel“ je ze sbírky pověstí a pohádek „Sagen aus dem Oberwallis“ (Basel 1913) švýcarského spisovatele a učitele Johannese Jegerlehnera. Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak měl pasáček královské štěstí - Ulrich Jahn
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons