dyž se vydá člověk silnicí z Wülferode do Grasdorfu, dorazí tam, kde se cesta pojednou v ostrém úhlu stáčí na západ, na jednu pastvinu, která dosud patří k farnosti v Kirchrode. Na tomto místě kdysi ležel hřbitov vesnice Debberode. Tenkráte byla Debberode kvetoucí vesnice, ale během 30.leté války byla rabující soldateskou zcela zničena a vypálena. A dnes ta pustá místa, kde kdysi přičinlivě a pokojně vzkvétal život, orá pluh.
idé ve Wülferode vyprávějí, že na té louce bývají nedělního rána slyšet zvony zničeného kostela v Debberode. Ale člověk, který chce to zvonění zvonů slyšet, musí být nedělňátko a nesmí po celou cestu na tu pastvinu promluvit ani slovo.[pozn1]