pisovatel Ludwig (vlastně Louis Clairant Hubert) Bechstein se narodil ve Výmaru 24.listopadu 1801 jako nemanželský syn Johanny Karolíny Dorothey Bechstein a toho času v Německu pobývajícího francouzského důstojníka Louise Huberta Dupontreau. Důkaz o tom, že by byla za otce svého dítěte provdána, Johanna Bechsteinová nikdy nepředložila, za čož muselá v tehdejší společnosti nést odpovídající trest. Svého otce Ludwig Bechstein nikdy nepoznal a jeho výchovu přenechala matka pěstounům.
roce 1810 po osmi letech ubohé a truchlivé existence, kterou pak sám Ludwig Bechstein po letech označil jako „ošklivý sen“, si vzal malého chlapce do pěstounské péče jeho příbuzný, lesní rada Johann Matthäus Bechstein, ředitel lesnické akademie v Meiningenu. A malý Ludwig se stal žákem zdejšího gymnázia.
roce 1819 Ludwig předčasně gymnázium opouští a vstupuje do učení do lékárny v Arnstadtu, které ukončí v roce 1822 a od roku 1824 pracuje v lékárně v Meiningenu.
roce 1823 spatří světlo světa první vydání jeho duryňských lidových pohádek, které uveřejňuje pod jménem C.Bechstein.
roce 1825 se stává lékárnickým pomocníkem v městě Salzungen (kde setrvá až do roku 1829). Do toho roku spadá také jeho první setkání s Karolínou Wiskemannovou, svojí pozdější ženou.
bírka „Sonettenkränze“ (Věnec sonetů), kterou Ludwig Bechstein publikoval v roce 1828, upoutala pozornost vévody Bernharda Ericha Freund von Sachsen-Meiningen a vévoda mladému talentovanému básníkovi poskytnul stipendium, které mu umožnilo v letech 1829-30 studium historie, filozofie a literatury na univerzitě v Lipsku a Mnichově. PO čas studií v Lipsku byl Ludwig Bechstein členem spolku „Deutschen Gesellschaft“. V Mnichově pak udržoval styky s věhlasnými učenci a spisovateli jako byli například Franz Graf von Pocci, Karl Spindler, Hans Ferdinand Massmann, Moritz von Schwind, Ludwig Storch atd.
voje studia ukončil Ludwig Bechstein v roce 1831 a zbytkem stipendia si financuje svoje cesty po Horním Bavorsku a potom i pobyt v Salzburgu. V srpnu roku 1831 se navrací do Meiningenu, kde byl pověřen uspořádáním archivu. V listopadu tohoto roku byl jmenován knihovníkem kabinetu vévodství a druhým knihovníkem vévodské veřejné knihovny v Meiningenu.
eho záliba pro historické látky, jeho radost z bádání ve starých knihách a kronikách se neprojevily jen v jeho sbírkách pohádek a pověstí, které stály ve středobodu jeho zájmu, ale také v jeho baladách, romancích, povídkách a historických románech. Tento již za života hojně čtený spisovatel zemřel 14.května roku 1860 v Meiningenu.
ílo Ludwiga Bechsteina: Märchenbilder und Erzählungen (1829) Die Haimons-Kinder (verše, 1830) Erzählungen und Phantasiestücke (1831) Arabesken (novela, 1832) Novellen und Phantasiegemälde (1832) Grimmenthal (román, 1833) Der Fürstentag (román, 1834) Novellen und Phantasieblüten Der Sagenschatz und die Sagenkreise des Thüringerlandes (1835-38) Gedichte (verše, 1836) Fahrten eines Musikanten (novela, 1837) Grumbach (román, 1839) Aus Heimat und Fremde (povídky, 1839) Clarinette (román, 1840) Deutsches Märchenbuch (1845) Berthold der Student (román, 1850) Deutsches Sagenbuch (1853) Hainsterne (povídky, 1853) Der Dunkelgraf (román, 1854) Neues deutsches Märchenbuch (1855) Thüringer Sagenbuch (1858) Thüringens Königshaus (1860)