Kovlad v Harzu

Bratři Grimmové

I byli žili dva havíři, kteří po zvyku pracovali vždy společně. Když tak jednou zase sfárali a přišli na čelbu, zjistili, že nemají v kahancích dostatek oleje na celou šichtu. I přišla na ně úzkost, protože bez plamínku je to v šachtě zlé, na člověka může lehce přijít za celý den nějaké to neštěstí[pozn1]. Co jen si počnou? Zpátky na den jsem jim věru nechtělo, protože to by mohli padnout do rukou štajgrovi a to byl věru vzteklý chlap. Tak si tak společně lamentovali, když tu uviděli v dálce na chodbě světlo, které jim přicházelo vstříc. Zprvu se zaradovali, ale když se přiblížilo, dala se do nich s hrůza, chodbou kráčel vzhůru schýlený muž olbřímích rozměrů. Hlavu měl zahalenou v obrovské kápi a vypadal jako mnich a v ruce držel mohutný kahanec. Když přišel až k vyděšeným havířům, narovnal se do celé své výše a řekl jim, že on Kovlad, dobrý duch zdejších hor, jim nechce ublížit, že pro ně naopak něco dobrého udělá.

Nejprve jim do jejich kahanců nalil z toho svého olej a pak popadl mlátek a želízko a začal rubat rudu s takovým fortelem, že za hodinu toho nalámal víc než by oni dva nalámali při veškeré píli za celý týden. Pak se s nimi po křesťansku rozžehnal, dal jim ponaučení, aby o něm nikomu na světě neříkali a nakonec pěstí udeřil do stěny vlevo. Tu se ve stěně otevřela dlouhá chodba, která se celá blyštěla stříbrem a zlatem. A protože je ta nečekaná záře dočista oslepila, odvrátili na chvíli zrak a když se podívali zpět, chodba tam už nebyla. Tak propásli svoji šanci, protože kdyby dovnitř hodili mlátek nebo želízko, chodba by zůstala otevřená a oni by přišli k nesmírnému bohatství a převeliké cti. Zůstal jim tedy je Kovladův oheň v kahancích, ale i tak bylo dobře, protože toho oleje neubývalo a nikdy nevyhořel.

Ale asi za rok, bylo to zrovna v neděli, seděli ti dva havíři s dobrými přáteli v hospodě a nemírně popíjeli a z toho se tak rozveselili, až v jedné chvíli společnosti dali k dobru svoji příhodu s Kovladem. A druhého dne, když sfárali, měli svoje kahance suché. Od těch dob museli stejně jako jiní havíři lámat rudu pěkně zčerstva, aby jim na dobu práce světlo v kahancích vystačilo. [pozn2]




Poznámka 1 - Za starých časů sloužily havířům jako zdroj světla kahance, které se plnily řepkovým olejem. Ale kahance nesloužily k osvětlení pracoviště. K práci havíř světlo nepotřeboval, mlátkem a želízkem opracovával horninu a podle zvuku poznal, jestli seká rudu nebo hlušinu. Plamínek v kahancích sloužil jen ke hrubé orientaci a především k indikaci kyslíku, protože poruby byly tenkrát nevětrané a uzavřené prostory, které vedly směrem vzhůru a ve kterých se shromažďoval teplý a vydýchaný vzduch. Tak bylo životně důležité vědět, zda je tam kyslíku ještě dostatečné množství. Plamínek havíř střežil jako oko v hlavě, protože pod zemí bylo vlhko a on by pak jen velmi těžko kahanec znova zapaloval.
Poznámka 2 - Lidová pověst „Der Bergmönch im Harz“ je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů. Přeložila a převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková