Jak Harmsdorfští kupovali slotu

Anonym



V vsi Harmsdorf[pozn1], která leží u Oldenburgu, měli jednou před léty tak suché léto, že sedláci si nepřáli nic toužebněji, než aby trochu zapršelo. Na polích schnulo obilí a seschnuly i brambory, dobytek neměl co jíst.

Tedy se jednoho večera sedláci sešli u džbánku a domlouvali se, co by se mělo udělat, aby přišla pořádná slota. Jeden mínil to a druhý zase ono. V šenku seděl jeden cizinec – pěkně vykutálený ptáček – který zamýšlel zůstat přes noc a slyšel, co si sousedé mezi sebou vypravují. Tu k nim pravil: „Nu, pokud to není nic horšího, tak já vám mohu poradit.“ Měli prý jednoho poslat do apatyky v Oldenburgu, aby tam nakoupil slotu. „Ale není to levná záležitost,“ pokračoval ten šprýmař: „za méně než sto marek to nepořídíte.“ Ale sedláci byli s touhle radou spokojeni a řekli: „To rádi dáme, na slotě šetřit nebudeme.“ Tak se sedláci umluvili a druhého dne poslali jednoho pacholka do Oldenburgu. Když přišel tento do lékárny, ptali se ho, cože si bude přát. Pacholek řekl: „Harmsdorfští sedláci mě poslali, abych koupil za rovných sto marek slotu.“ „Aha,“ mínil apatykář: „ty jsi z Harmsdorfu? Z té horkokrevné dědiny, kde bruskou točí napříč a psi štěkají ocasem? Nu něco s tím uděláme, přijď za půl hodiny.“ Apatykář šel do zahrady, chytil tam velkého, tlustého brundibára a strčil ho do krabičky. Když se pacholek vrátil, podal mu lékárník krabičku a řekl: „Ale neotvírej tu krabičku dříve, dokud nepřijdeš domů do Harmsdorfu. Jinak ti ta slota uletí.“

Pacholek zaplatil sto marek a vydal se i se slotou na cestu domů. Cestou se zastavil a vytáhnul krabičku z torny. Přiložil si ji k uchu a slyšel uvnitř tu bručení a mručení. Tu si pomyslil: „Co kdybych se na tu slotu jedním očkem podíval?“ A pootevřel krabičku a tu pojednou frrr a brundibár vyletěl. Nejdříve několikrát zabručel pacholkovi kolem hlavy a pak letěl pryč. Pacholek běžel za ním a volal: „Do Harmsdorfu! Ne na Enhus! Stále rovně na Harmsdorf!“ Když přišel pacholek domů, sedláci se ho hned vyptávali, zda přinesl slotu. „Ano, slotu jsem nakoupil,“ odvětil pacholek: „ale cestou mi uletěla pryč a letěla na Enhus, ale já jsem ji navedl na správný směr a ona obrátila na Harmsdorf.“

Pacholek byl doma pár chvilek, když se najednou zablesklo a zahřmělo a jalo se docela zhusta pršet. A pršelo a pršelo den za dnem a přestat nechtělo. Tu si Harmsdorfští pomyslili, že slotu za celých sto marek nepotřebovali. Jestli ještě jednou přijde sucho, nakoupí sloty nanejvýš za padesát marek.[pozn2]




Poznámka 1 - Harmsdorf se mi u Oldenburgu ve spolkové zemi Dolní Sasko, odkud má tato pověst pocházet, najít nepodařilo. Ale v Německu je ještě jeden Oldenburg, a to ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko. A nedaleko holštýnského Oldenburgu opravdu leží obec Harmsdorf. Nu, však není to jedno, kteří harmsdorfští nakupovali slotu? Ta pověst je tu, protože je podle mého mínění nesmírně půvabná.
Poznámka 2 - Lidová pověst "Das Unwetter“ je ze sbírky pověstí ze spolkové země Dolní Sasko. Překlad Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková