Princezna a ropušák

Ulrich Jahn

Byl jednou jeden král a ten měl jedinou dceru, opravdové čertovo kvítko. Dívenka si nejraději hrála s chlapci a od večera do rána poskakovala přes kameny a balvany a prodírala se houštím i hložím. Když jí bylo deset let, lehávala celý den na loďce na jezeře a tu se jí jednou stalo, že jí drahocenný zlatý šperk, který jí daroval starý král k narozeninám, sklouzl z ruky a spadl do vody. Tu byla v pěkné bryndě, neboť ten náramek měl nevyčíslitelnou hodnotu a tatíček král byl na peníze. Poručil, aby se sjeli všichni rybáře z celé říše, kteří pak týdny a týdny na jezeře lovili ryby, ale ačkoliv pracovali dnem i nocí a nakonec prohrabali celé dno, šperk nenašli, prostě zmizel a zmizelý zůstal.

Jednoho dne stála princeznička na břehu a dívala se zasmušile před sebe, když tu to ve vodě zažbluňklo a na písek vylezl velký a tlustý bradavičnatý ropušák, valil na princeznu oči a řekl: „Co mi dáš, když ti obstarám tvůj náramek?“ „Kus zlata velký jako talíř.“ odvětila princezna rychle, neboť by se jí na celém světě nemohlo stát nic milejšího, než kdyby opět dostala svůj náramek, ale ropušák řekl: „Za zlato a stříbro ti ten zlatý šperk neobstarám, ale když mi splníš tři přání, přinesu ti ho ze dna jezera hned nahoru.“ Princezna řekla: „To se musím napřed zeptat otce.“ A huš! Utíkala na zámek a do komnaty starého krále, kde mu o tom obchodu vyprávěla. „Co si tak může přát starý tlustý ropušák?“ pomyslel si král: „Ten náhrdelník konec konců za nějaká tři přání stojí.“ A proto své dceři dovolil, aby ropušákovi dala slib. Když to ropušák slyšel, nelenil, raz dva byl opět ve vodě a za pár mžiků vystříkala z jezera voda a ropušák nesl náramek pověšený na krku. Princezna ho rychle vzala a ptala se na ta tři přání. „Ty budu žádat, až se mi to bude hodit.“ odvětil ropušák a vlezl do vody, zatímco princezna běžela s náramkem na zámek a nemohla se radostí udržet.

Mezitím princezna vyrostla, bylo jí už osmnáct let a na tu historku s náramkem dávno zapomněla, tu jednoho dne někdo zaklepal na dveře, zrovna když s otcem a matkou seděla u stolu. Sluha běžel a otevřel a plesk! Dovnitř skočil ropušák a řekl: „Princezno, jsem tu a moje první přání je, že s tebou budu po tři týdny jíst u královské tabule.“ „Z toho nic nebude!“ řekla princezna. „Ty jsi mi ale slíbila, že mohu mít za náramek tři přání.“ odvětil ropušák. Starý král řekl: „Co je slíbeno, musí být dodrženo.“ A s tím byla věc vyřízena. Sluha musel ropušáka posadit na židli vedle princezny a položit před něj talířek, na který princezna nakládala od všech jídel, která přišla na stůl.

Když uběhly tři týdny, ropušák řekl: „Nyní mám druhé přání. Budeš mi každé ráno stlát postýlku, neboť budu po tři týdny spát na zámku.“ „No, jen se na toho bláznivého ropušáka podívejme!“ řekla princezna a nechtěla o tom nic slyšet. Starý král byl sice velmi na peníze, ale přesto měl spravedlivé srdce, a tak řekl: „To není nic platné. Slíbila jsi to, a co člověk slíbí, musí také dodržet, král a královské děti především.“ Tak splnili ropušákovi také druhé přání a spal tři týdny na zámku, kde mu princezna každé ráno stlala postýlku.

Po tom, co stanovený čas uplynul, měla královská dcera velké starosti; copak si asi to nestydaté zvíře bude přát do třetice? A opravdu! Bylo to dost zlé. „Princezno,“ řekl ropušák: „nyní mám poslední přání, chci po tři týdny spát ve tvé posteli vedle tebe.“ Princezna si sice na ropušáka už zvykla, a také se ji už dlouho nezdál tak ošklivý a hnusný jako na začátku, ale když tato slova slyšela, dala si ruce na uši, běžela ke starému králi a řekla: „Otče, to třetí přání splnit nemohu, to studené, sliznaté zvíře chce spát v mojí teplé postýlce.“ Král zprvu nepochopil, co jeho dcera chce, ale když pochopil, že se jedná o třetí ropušákovo přání, řekl: „Milé dítě, to nepomůže, kdo řekne A, musí říci i B. Dala jsi slib a musíš ho také dodržet.“ „Ale položím mezi nás kabátek.“ zvolala princezna a také to udělala, aby jí zvíře nepřišlo do blízkosti. A na prstech rukou odpočítávala ty dny, tak velmi se těšila, až se svého hnusného hosta zbaví.

Když uplynula poslední noc a začalo svítat, princezna se otočila, aby ropušáka popadla a vyhodila z postele, ale co to? Vedle ní neležel ropušák, ale překrásný princ se zlatou hvězdou na hrudi, který jí vyprávěl, že byl zakletý a ona ho vysvobodila, pokud chce, rád si ji vezme za ženu. To bylo arci něco jiného než ošklivý ropušák, a tak řekla ihned ano, a potom, co se oblékli, šli za starým králem a prosili o požehnání.

Ještě téhož dne slavili zásnuby i svatbu najednou, a když král umřel, stal se princ následníkem v říši. Se svojí mladou ženou, královnou, žil ve štěstí a pokoji, a pokud neumřeli, žijí dodnes. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die Königstochter und Schorfkröte“ je ze sbírky lidových pohádek a pověstí „Volksmärchen aus Pommern und Rügen“ (1891) německého sběratele a folkloristy Ulricha Jahna (1861-1900). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková