Sen malého pasáčka

Ludwig Bechstein

Byl jednou jeden velmi chudý rolník, který pracoval v jedné vísce jako pasák, a to už mnoho let. Měl jen malou rodinu, ženu a jediné dítě, chlapce. Hocha bral velmi záhy s sebou ven na pastvu, aby mu vštípil povinnosti věrného pastýře, a tak se na něj mohl, když byl chlapec odpovídajícího věku, zcela spolehnout, mohl mu stádo svěřit samotnému a mezitím doma vydělat pár grošů pletením košíků. Malý pasáček vyháněl své stádo na pastviny a meze, vesele si pískal nebo zpíval rozpustilé písničky a do toho nechával hlasitě zaznít práskání bičem, takže mu nikdy nebyla dlouhá chvíle. O polednách se pohodlně uložil vedle svého stáda, jedl svůj chléb a pil k tomu vodu z pramene, potom si na chvíli zdřímnul, dokud nebyl čas hnát zase dál.

Jednoho dne se pasáček k polednímu odpočinku usadil ve stínu jednoho stromu, usnul a zdál se mu podivuhodný sen, ve kterém vandroval pryč, nekonečně daleko pryč, potom se tam ozývalo cinkání, jako když se k zemi sype nekonečná hromada mincí, hromobití, jako když rachotí nekonečně mnoho výstřelů, nekonečný zástup vojáků se zbraněmi a v blýskající se zbroji, to všechno ho v tom snu obklopovalo, obletovalo a ohlušovalo. Přitom putoval dál a dál, stále stoupal vzhůru, až konečně byl nahoře, tam stál trůn, na který si sedl, a vedle něj bylo místo, na které pojednou usedla krásná žena, která se tam objevila. Nyní se v tom snu malý pasáček postavil a vážně a slavnostně řekl: „Jsem španělský král.“ Ale v tom samém okamžiku se probudil. Přemýšlel o svém podivuhodném snu ještě, když hnal svoje stádo dál, a večer o něm vyprávěl doma rodičům, kteří seděli před dveřmi a loupali vrbové proutí, při čemž jim také pomáhal, a nakonec řekl: „Opravdu, jestli se mi to bude zdát ještě jednou, tak půjdu pryč do Španělska a uvidím, zda se stanu králem.“ „Ty hloupý kluku,“ zamumlal starý otec: „z tebe tak udělají krále, nenech se vysmát.“ A jeho matka se srdečně chichotala a tleskala rukama a opakovala docela očarovaná: „Španělský král, španělský král.“

Druhého dne v poledne pasáček opět ležel pod tím stromem a stal se zázrak! Tentýž sen opět omámil jeho smysly. Stěží to u stáda vydržel do večera, nejraději by běžel hned domů, aby vyrazil na cestu do Španělska. Když konečně přihnal domů, oznámil rodičům svůj opakovaný sen a řekl: „Jestli se mi to ale bude zdát ještě jednou, tak se vydám na místě do světa.“

Třetího dne se opět uložil pod tím samým stromem a zdál se mu tentýž sen. Chlapec se ve snu postavil a řekl: „Jsem španělský král.“ Jakmile procitnul, ihned hmátl po klobouku, popadl bič a tornu a hnal stádo rovnou cestou do vsi. Tu mu lidé začali slípat, že tak brzy před nešporami žene domů, ale on jak očarovaný a na nadávky sousedů a vlastních rodičů nic nedbal, zavázal do uzlu svých pár kousků oblečení, které nosil v neděli, ten si pověsil na lískovou hůl, hodil si ji přes rameno a vydal se pryč a utíkal tak rychle, jako by měl ještě dnešní noci do Španělska dojít.

Ale toho dne dorazil jen do lesa, nikde žádná ves nebo alespoň samota, a tak se rozhodl, že si v tom lese v houštině udělá lůžko. Sotva ale ulehnul k odpočinku a zdřímnul, tu ho probudil nějaký šramot a hluk. To kolem houští, ve kterém se uložil ke spaní, táhl zástup mužů v hlučném hovoru. Potichu vylezl ven a v malém odstupu šel za nimi, neboť si myslel, že přece jen najde nocležnu, kde budou ti muži této noci spát, může tam spát určitě i on. Nevandrovali daleko, když se před nimi objevil docela slušně vypadající dům, ale stál rovnou uprostřed temného lesa. Ti muži zaklepali, a když jim otevřeli, spolu s nimi se dovnitř vplížil i pasáček. Uvnitř se opět otevřely dveře a všichni vešli do velké, velmi spoře osvětlené místnosti, kde na podlaze leželo množství slamníků a přikrývek, které tam byly pro ty muže připraveny na noc. Pasáček si rychle vlezl do kupky slámy, která byla připravena vedle dveří, a naslouchal, co vše mohl ve svém úkrytu slyšet a pochopit a brzy přišel na to, neboť byl bez toho chytrý a měl za ušima, že ta tlupa mužů je banda loupežníků, jejichž náčelník byl pán toho domu. Tento usedl, když se nově dorazivší členové bandy uložili, na jedno poněkud vyvýšené místo a pravil hlubokým basem: „Moji udatní druhové, dejte mi zprávu o vašem dnešním díle, kam jste se vloupali a co jste ukořistili.“

Tu se nejprve vztyčil vysoký muž s černočerným vousem a odvětil: „Náčelníku, já jsem dnes ráno okradl jednoho bohatého šlechtice o jeho kožené kalhoty, které mají dvě kapsy, a jak často člověk tu horní obrátí a pořádně zatřepe, tak často vypadne na podlahu kupka dukátů.“ „To zní velmi dobře!“ řekl náčelník. Předstoupil další muž a podal zprávu: „Já jsem dnes jednomu generálovi ukradl jeho třírohý klobouk, který má tu vlastnost, že když ho člověk otočí na hlavě, tak z jeho tří rohů střílí nekonečně mnoho střel.“ „To se poslouchá také velmi dobře.“ řekl náčelník. Třetí muž vstal a řekl: „Já jsem jednomu rytíři ukradl jeho meč, pokaždé když se člověk jeho špičkou dotkne země, stojí před ním v mžiku celý regiment vojáků.“ „Statečný kousek.“ chválil náčelník. Čtvrtý loupežník se zvedl a řekl: „Já jsem jednomu spícímu pocestnému sundal holínky, a když si je člověk obuje, ujde každým krokem sedm mil.“ „Rychlé skutky chválím.“ řekl náčelník spokojeně: „Pověste svoji kořist na stěnu, pak jezte a pijte a dobře se vyspěte.“

Sotva náčelník opustil ložnici loupežníků, tito ještě srdnatě hodovali a potom upadli do hlubokého spánku. Když bylo kolem vše tiché a pokojné a muži všichni spali, vylezl pasáček ven, oblékl si kožené kalhoty, na hlavu si posadil třírohý klobouk, opásal se mečem a nazul si holínky a potom se tiše vytratil z domu. Ale venku holínky k jeho velké radosti ukázaly svoji kouzelnou sílu a netrvalo to nijak dlouho a rázoval do královského města ve Španělsku, které se jmenovalo Madrid.

Tady se toho prvního lepšího, na kterého narazil, zeptal na pořádný hostinec, ale dostal v odpověď: „Kmáne, jdi tam, kde se na noc ukládají tobě rovní, a ne tam, kde se zdržuje panstvo.“ Ale zlaťák ho rázem naučil uctivosti, takže se stal pasáčkovým průvodcem a ukázal mu ten nejlepší hostinec. Když tam pasáček dorazil, pronajal si ihned tu nejkrásnější komnatu a přátelsky se ptal svého hostitele: „Nu, jak se vede vašemu městu? Co je tu nového?“ Hostinský protáhl obličej a odvětil: „Panáčku, vy jste v této zemi cizí, což? Jak to vypadá, tak jste ještě neslyšel, že náš královský majestát se vyzbrojuje vojskem o dvaceti tisících mužích. Podívejte se, máme nepřátele, jsou to špatné časy, panáčku. Nechcete se také dát k vojsku?“ „Arci, arci.“ řekl ten křehký hošík a jeho obličej zářil radostí.

Když se hostinský vzdálil, vytáhl svižně své kožené kalhoty a natřásl si kopičku dukátů, aby si koupil drahé šaty, zbraň a šperky, pak se vystrojil a zažádal o audienci u krále. A když přišel do zámku a dva komorníci ho vedli přes velký nádherný sál, potkali překrásnou mladou dámu, která se půvabně před krásným jinochem, který šel uprostřed mezi dvořany a něžně ji pozdravil, poklonila a dvořané šeptali: „To je princezna, králova dcera.“ Mladý muž byl krásou královské dcery nemálo nadšen a jeho nadšení a očarování mu dodalo odvahu hovořit před králem statečně a odvážně. Řekl: „Královská výsosti, nabízím vám moje služby jako vojevůdce. Moje vojsko, které vám přivedu, vám vybojuje vítězství, moje vojsko dobije vše, co si král poručí získat. Ale jednu odměnu si žádám, pokud zajistím vítězství, mohu si vaši urozenou dceru zavést domů jako svoji manželku. Souhlasíte, můj nemilostivější králi?“ Král se té odvážné řeči jinocha podivil a řekl: „Dobrá, přijímám tvoji nabídku a pomoc, vrátíš-li se domů jako vítěz, ustanovím tě následníkem trůnu a dám ti moji dceru za ženu.“

Nyní šel bývalý pasáček docela sám ven na pole, kde počal svým mečem sekat do země, za pár minut tam stálo mnoho tisíců k boji vyzbrojených vojáků a on sám seděl skvěle a skvostně vyzbrojen a vystrojen jako vojevůdce na nádherném koni, který na sobě měl zlatý přehoz, ohlávka se mu blýskala drahokamy. Mladý vojevůdce vytáhl nepříteli v ústrety a začala velká krvavá bitva. Z jeho klobouku neustále hřměly smrtící střely, jeho meč volal ze země jeden regiment za druhým, takže v několika hodinách byl nepřítel poražen a zničen a nad bitevním polem vlály prapory vítězství. Ale jako vítěz nepřítele pronásledoval a vzal mu ten nejlepší kus jeho země. Vítězný a oslavovaný se vrátil pasáček zpět do Španělska, kde ho čekalo to největší štěstí.

Krásná královská dcera byla tím vyšňořeným jinochem, kterého potkala, stejně očarovaná, a protože si nejmilostivější král velké služby, kterou mu statečný jinocha prokázal, náležitě cenil, držel svoje slovo a dal mu svoji dceru za manželku a udělal ho následníkem trůnu. Svatba byla nádherná a velkolepá a bývalý pasáček vězel ve štěstí až po krk, neboť brzy po svatbě mu starý král položil korunu a žezlo do rukou a on pak pyšně seděl na trůně, vedle něho jeho vznešená manželka, a bylo mu, aby jako nový král přijal pocty svého národa a slib věrnosti. Tu si pomyslel na svůj vyplněný sen a vzpomněl na své chudé rodiče a řekl, když byl zase sám s manželkou: „Má milá, mám ještě rodiče, ale jsou velmi chudí, můj otec je vesnický pasák daleko odtud, a já sám jsem jako chlapec pásl dobytek, dokud mi jeden prazvláštní sen neukázal, že se stanu španělským králem. A štěstí mi bylo nakloněno, podívej, jsem král, ale své rodiče bych také rád viděl šťastné, proto tě žádám o tvůj dobrotivý souhlas odcestovat domů a rodiče vyzvednout.“ Královna souhlasila a nechala svého manžela odjet.

Však ten putoval velmi rychle, neboť měl sedmimílové boty. Cestou mladý král ty podivuhodné věci, které vzal loupežníkům, vrátil jejich právoplatným majitelům, až na ty holínky, vyzvedl své ubohé rodiče, kteří byli bez sebe radostí, a tomu vlastníkovi holínek místo nich dal jedno vévodství.

Potom žil šťastně a záslužně jako španělský král až do konce svých dní. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka v romantickém kabátku „Des kleinen Hirt Glückstraum“ (DM 46) je ze sbírky Deutsches Märchenbuch (Leipzig 1857) německého spisovatele Ludwiga Bechsteina. Pro vaši radost a poučení přeložila a po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková