Loupežnická nevěsta

Ludwig Bechstein

Jednou si jedno zatraceně hezké vesnické děvče vyšlo do lesa, aby tam zavedlo na žírnou pastvu svoji krávu, a jak ji tam ve jménu Páně páslo a na nic zlého nemyslelo, tu se přivalila horda loupežníků, obklopila je a vedla je s sebou pryč, bez milosti a slitování, děvče mohlo křičet a vzpouzet se, prosit a žadonit, jak jen chtělo, loupežníci je odvlekli daleko od jeho domova do hlubokého temného lesa, kde měli svůj dům, aby je tam drželi, doma jich zůstalo vždy nejméně tolik, když ti vyrazili ostatní na lup, aby je dobře hlídali. Ale žádné další příkoří děvčeti loupežníci nečinili, jen to, že je unesli pryč z domova a že je věznili ve svém domě, aby se staralo o domácnost, vařilo, peklo a pralo, jinak se mělo dobře, ale bylo neustále přísně střeženo. Přitom mu loupežníci dali jméno Loupežnická nevěsta.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Nyní bylo děvče v loupežnickém doupěti již několik let, když se jednou natrefilo, že se měla udělat velká rána, na které se, pokud se měla podařit, musela podílet celá loupežnická banda. Protože to vypadalo, že si děvče na život v loupežnickém doupěti zvyklo a dosud žádný pokus o útěk neučinilo, také že by dost těžko našlo divokým lesem cestu, tak si náčelník pomyslil, aby tentokrát zůstalo doma samo a nehlídané. Ale sotva byli loupežníci pryč, už děvčeti přišla myšlenka, jak by nepozorovaně uteklo. Svižně si ze slámy vyrobilo panáka, obléklo mu svoje šaty, nasadilo mu svůj čepec, ale sebe samo natřelo od hlavy až k patám medem, pak se vyválelo v peří tak, že bylo docela k nepoznání a vypadalo jako opravdu podivný pták. Panáka ve svých šatech položilo do vikýře nad dveřmi, aby vyhlížel se zastíněnou tváří na cestu, a pak odtamtud pospíchalo, jako by mu za patami hořelo.

V té době, ale přišlo náčelníkovi na mysl, že by děvče přece jen mohlo utéci, a tak poslal několik loupežníků zpět domů, a zrovna se to muselo natrefit tak, že na cestě narazili na tu opeřenou bytost. Ale protože si mysleli, že je jen jeden z jejich maskovaných kumpánů, který se změnil k nepoznání, smáli se a volali na něj a ptali se: „Kampak, pane Sedmipírko, a copak dělá naše Loupežnická nevěsta?“ Děvče, které to samo byla, se velmi ulekla, ale pak se přece jen vzmužilo a odpovědělo změněným hlasem: „Smýčí a uklízí náš dům a z okna nás vyhlíží!“ Potom hledělo, aby šlo loupežníkům z cesty, a vyšla nakonec šťastně z lesa, dorazilo do vsi, kde si koupilo šaty, vykoupalo se a po dlouhém putování ve zdraví šťastně dorazilo opět domů, a protože to nejlepší v loupežnickém doupěti nenechalo, nýbrž si za léta své práce vzala bohatou výslužku, mělo pak dostatek pro život a vdalo se za jednoho hezkého a milého hocha.

Zatím loupežníci, když byli od domu na dohled, uviděli postavu Loupežnické nevěsty v okně a už z dálky ji zdravili a volali: „Pozdrav pánbů, Loupežnická nevěsto, jak nás to přátelsky vítáš!“ Ale jejich pozdrav zůstal bez odpovědi, čemuž se loupežníci podivili, a když přišli blíže, mysleli, že děvče usnulo, ale marně volali, neprobudilo se, marně je prosili, aby otevřelo, všechno jejich bušení a hulákání, volání a klení bylo bezvýsledné, nakonec vzteky bez sebe vyrazili dveře a řítili se po schodech nahoru, aby je hrubě popadli, ale tu jim do náruče spadl slaměný panák.

Tu loupežníci zvolali: „Měj se dobře, Loupežnická nevěsto, blázen, kdo ženám věří!“ [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka v romantickém kabátku „Die schöne junge Braut“ (DM 23) je ze sbírky Deutsches Märchenbuch (Leipzig 1857) německého spisovatele Ludwiga Bechsteina. Pro vaši radost a poučení přeložila a po svém převyprávěla Jitka Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková