Honza Lenivec

Joseph Jacobs

Byl jednou jeden hoch jménem Honza, který žil sám se svojí matkou. Byli velice chudí, stará paní vydělávala na obživu předením, ale Honza byl tak líný, že se za horkého počasí jenom vyhříval na sluníčku a v zimě seděl za pecí, a proto mu říkali Honza Lenivec. Jeho matka ho nemohla přinutit, aby pro ni cokoliv udělal, a tak mu jednoho dne, bylo to zrovna v pondělí, řekla, že jestli si ihned nezačne na svoji ovesnou kaši vydělávat, vyžene ho z domu, aby se o sebe postaral sám. Tohle Honzu probudilo!

Příští den se vydal za prací a nechal se za jeden groš najmout u sedláka v sousedství. Ale protože Honza nikdy předtím žádné peníze neměl, ztratil vydělaný groš cestou domů při přecházení potoka. „Ty hlupáku,“ spílala mu matka, „měl sis ho dát do kapsy.“ „Příště to tak udělám,“ odvětil jí Honza.

Ve středu se Honza nechal najmout do služby v kravíně u jiného sedláka, který mu za jeho práci dal hrnec mléka. Honza si hrnec strčil do kapsy kabátu, a tak úplně všechno mléko vylil ještě předtím, než došel domů. „Jemináčku,“ hořekovala jeho matka, „ten hrnec jsi měl nést na hlavě.“ „Příště to tak udělám,“ řekl Honza.

A tak se ve čtvrtek Honza nechal znovu najmout sedlákem, který mu za jeho služby slíbil tvaroh. Večer si tvaroh vzal a položil si ho na hlavu. V době, kdy Honza dorazil domů, už byl tvaroh celý nanic – část ztratil cestou a část měl zamotanou ve vlasech. „Ty nemehlo,“ řekla mu matka, „měl jsi to opatrně nést v rukách.“ „Příště to tak udělám,“ odpověděl jí Honza.

V pátek vyrazil Honza Lenivec opět za prací a nechal se vzít do služby u pekaře, který mu za jeho práci nedal nic jiného, než velikého kocoura. Honza si kocoura vzal a nesl ho opatrně v rukách, ale kocour ho brzo podrápal tak, že byl nucen ho pustit. Když se dostal domů, matku mu řekla: „Ty trdlo, měl jsi ho uvázat na šňůru a táhnout za sebou.“ „Příště to tak udělám,“ řekl Honza.

V sobotu se nechal najmout u řezníka, který ho odměnil báječnou skopovou kýtou. Honza si kýtu vzal, přivázal ji na provázek a táhnul jí za sebou v prachu a špíně celou cestu domů. Jeho matka už na něj byla velmi rozzlobená, neboť příští den byla neděle, a ona se musela spokojit k večeři s kapustou. „Ty troubo,“ řekla svému synovi, „měl jsi ji nést na ramenou.“ „Příště to tak udělám,“ odpověděl jí Honza.

Příští pondělí se nechal Honza vzít do služby u chovatele dobytka, který mu za jeho práci dal osla. Honzovi se osel na ramena zdvihal velice těžce, ale nakonec se mu to povedlo, a tak pomalu kráčel se svojí odměnou domů. Shodou okolností bydlel u cesty, kterou se vydal, bohatý muž s jedinou dcerou, krásnou dívkou, ale hluchou a němou. Nikdy v životě se nezasmála a lékaři radili, že nikdy nepromluví, dokud jí někdo nerozesměje. A právě tato dívka se dívala z okna, když šel okolo Honza Lenivec, na zádech osla, kterému trčely nohy do všech stran. Ten pohled byl tak nezvyklý a komický, že propukla v záchvat smíchu a hned se jí vrátil sluch i řeč.

Dívčin otec byl tak šťastný, že ji ihned dal Honzovi, který se tímto stal bohatým pánem. Společně pak bydleli ve velikém domě a Honzova matka žila šťastně s nimi, dokud neumřela. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Lazy Jack“ (EFT 27) je ze sbírky anglických pohádek "English Fairy Tales" (1890) filologa a folkloristy Josepha Jacobse (1854-1916). Pro vaši radost a potěšení z angličtiny přeložil a po svém převyprávěl Jiří Janeček.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková