O duších hříšných

Bratři Grimmové

V 16. století žil ve Svidnici [pozn1]muž jménem Jan Beer. Psal se rok 1570, když šel jako obvykle jen tak pro radost na nedaleký Zottenberg [pozn2], kde pojednou zpozoroval otvor, ze kterého mu v ústrety vanul silný vítr. Vystrašený muž se toho dne sice obrátil zpět, ale brzy nato o první neděli po velikonocích [pozn3] se rozhodl neznámou jeskyni prozkoumat. Otvorem vstoupil do úzké a rovné chodby, vytesané ve skále, a kráčel ke světýlku, které zářilo v dáli. Konečně dorazil k zavřeným dveřím, ve kterých byla špehýrka, z níž vycházelo to tajemné světlo.

Na třetí zaklepání Janovi otevřeli a ocitnul se v podzemní komnatě, ve které stál kulatý stůl, kolem něhož seděli tři vysocí a hubení mužové ve starobylém oděvu, smutní a celí se třesoucí. Před nimi ležela kniha potažená černým sametem se zlatým nápisem. Jan je pozdravil: „Pax vobis!“ A dostalo se mu odpovědi: „Hic nulla pax!“ Postoupil vpřed a pozdravil ještě jednou: „Pax vobis in nomine domini!“ Třesoucí se mu tichým hlasem odvětili: „Hic non pax.“ Zatím přistoupil Jan Beer až ke stolu a opakoval: „Pax vobis in nomine domini nostri Jesu Christi.“ A oni uplně zmlkli a podali mu tu knihu, která byla otevřena na straně s nápisem: „Liber obedientiae.“ [pozn4]

Tu se jich Jan ptal, kdo jsou, a oni mu odvětili, že sami nevědí. A co prý tam dělají a oni mu pravili, že tam čekají na Den posledního soudu a odměnu za své činy. A co prý zlého za života učinili? Tady, ukázali mu na zástěnu, za ní visí všelijaké mordýřské náčiní, lidská žebra a lebky. A oni se k těm hrůzným činům znají, vyptával se jich dále Jan. Ano, znají. A byly to činy dobré nebo zlé? Prý zlé. Zdali toho dosti litovali a oni opět umlkli a třásli se, neboť to nevěděli.

Slezská kronika připomíná na hoře Zottenberg zámek loupeživých rytířů, jehož ruiny je možné vidět ještě dnes. [pozn5]




Poznámka 1 - Polskou Svidnici najdete ve vojvodství Dolní Slezsko, asi 50 km jihozápadně od majestátné Vratislavi. Za dávných časů na tomto místě stál hostinec, kde nacházeli střechu nad hlavou a něco na zub početní formani a obchodníci, kteří cestovali přes široký a zalesněný pás hraničních hor. Během pár let se tu rozrostla osada, která vzkvétala tak, že už v roce 1291 se stala rezidenci svidnického vojvody.
Poznámka 2 - Hora Zottenberg, dnes Ślęża či Sobótka (německy Zobtenberg), je při svých 718 m n.m. nejvyšší vrchol slezského masívu v jihozápadním Polsku. Zalesněný horský masív byl sídlem loupeživých rytířů už v polovině 13. století. První písemný záznam o dobytí a poplenění hradu na hoře Zottenberg je z roku 1296. Na troskách loupežnického hradu byl už v roce 1350 vybudován nový obranný hrad, který byl ovšem v roce 1471 rozhořčenými vrastislavskými měšťany opět stržen a ponechán v rozvalinách. Inu, také noví hradní páni se zhlédli v nekalém řemesle svých předchůdců.
Poznámka 3 - Jan Beer se do jeskyně vydal na den Quasimodogeniti, tedy první neděli po velikonocích, která své jméno dostala podle začátku liturgického verše: „Quasi modo geniti infantes, halleluja, rationabile sine dolo lac concupiscite, halleluja.“
Poznámka 4 - Když Wilhelm Grimm tuto pověst zaznamenával, nemohl předpokládat, že latinu, jazyk vzdělanců, odvane čas. Tedy Jan Beer pravil těm mužům: Pokoj s vámi! A oni mu odvětili: Zde není žádný pokoj! A on to zkusil znova: Pokoj s vámi ve jménu Páně! A oni opět odvětili: Zde není pokoje! Tedy to zkusil do třetice a pravil: Pokoj s vámi ve jménu našeho Pána Ježíše Krista!“ A ten nápis na té knize? Takovou knihu píše každý z nás...
Poznámka 5 - Lidová pověst "Die Männer im Zottenberg" (DS 144) je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů „Deutsche Sagen“ (1816-1818). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková