Věčně spokojené dítě
Johann Wilhelm Wolf
Byli jednou sedlák a selka a ti měli jediné dítě. A jak už to tak chodí, když je dítě jedináček, bylo pěkně rozmazlené. Ale rodiče pro žádnou jeho chybu neměli oči a říkali, že jejich synek je věčně spokojené dítě.
Jednoho dne byla ve vsi svatba, ke které byl také pozván sedlák se selkou, a protože nikam nechodili sami, vzali s sebou i to svoje věčně spokojené dítě. Když bylo po hlavním jídle, přišly na stůl hrušky, ořechy a anýzové sušenky, před každého položili plný talíř. Hosté si nechali chutnat a ženich dal všem dětem, kolik jen chtěly.
Když svatebčané vstali od stolu, aby se dali do tance, přišlo to věčně spokojené dítě k ženichovi a hořce plakalo. Jeho rodiče ihned vyskočili z lavice, aby viděli, co se děje. Ženich se hošíka ptal, co mu chybí, ale on plakal ještě usedavěji a za chvíli plakala i jeho matka a mnoho nechybělo, plakal by i otec. Tu se ženich ptal: „Máš hlad?“ A dítě vztekle zvolalo: „Ach, nemám! Jsem už sytý!“ „To jsem si myslela, moje dítě je vždy tak spokojené!“ plakala matka. Ženich řekl: „Tak pojď, naplním ti kapsy anýzovým cukrovím.“ Ale dítě se rozplakalo ještě usedavěji a vztekle křiklo: „Ale já mám už obě plné!“ „To jsem si nemyslela,“ vzlykla matka: „naše dítě je tak rádo spokojené, musí mu chybět něco docela jiného.“ Ženich řekl: „Tak jdi domů, vyprázdni si kapsy a přijď, dám ti další cukroví.“ Tu dítě křiklo ještě zlostněji: „Ale já jsem byl doma už třikrát!!“ „Ne, to není ono, naše dítě je tak rádo spokojené, neboť dětská ruka je vždy uspokojitelná, musí mu chybět něco jiného.“ vzlykala matka a hořce dále plakala. „Tak jdi domů a přijď ještě jednou.“ řekl ženich, ale dítě zoufale řvalo: „Než se vrátím, ti ostatní vše snědí.“ „My ti všechno necháme, nebudeme více jíst.“ řekl ženich nakonec a tu se dítě šťastně usmálo a běželo pryč.
Jeho matka zvolala: „To je přece dojemné, jak je naše dítě věčně spokojené.“ „To ví nebe,“ řekl jeho otec: „že druhé takové se na zemi nenajde.“ [pozn1]
Poznámka 1 - Lidová pohádka "Das allzeit zufriedene Knäbchen" je ze sbírky lidových pohádek "Deutsche Hausmärchen" (1851) sběratele Johanna Wilhelma Wolfa (1817 - 1855). Z němčiny pro vaši radost přeložila a po svém převyprávěla Jitka Janečková.
www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)
Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková