Báchorka o fazoli

Johann Wilhelm Wolf

Kohoutku milý, kokrhej! Pohádko kouzelná, začínej!

Tenkrát jsem se vydal na jednu vysokánskou horu a na té vám rostly tři pyšné duby. Ten první neměl vrcholek, na tom druhém nerostly žádné větve a ten třetí neměl kořeny. To jsem věru nevěděl, na který bych měl vylézt. Tak jsem nakonec vylezl na ten, co neměl větve.

Když jsem se ocitl nahoře, co vám tam nevidím! V kmeni dubu byla klíčová dírka, kterou jsem se protáhl dovnitř. Našel jsem tam obrovský krajáč kyselého mléka, do kterého nadrobili slámu a otruby. Rozhlížel jsem se, čím bych se to toho pustil, a co nevidím? Popadl jsem vidle a pustil se do jídla. Inu, najedl jsem se dosyta, ale když jsem chtěl vylézt ven, tu vidím, že mi narostlo pěkné břicho a nemohu ven.

Tak jsem nechal vzkázat domů, aby mi přinesli sekeru, a když byla tu, pěkně jsem si vysekal větší díru. Jak jsem tak lezl ven, vypadla mi sekera z ruky, a když jsem slezl dolů, viděl jsem, že násada je pryč. Co jsem si počal? Inu, topůrko jsem prodal a koupil si za to fazoli.

Fazoli jsem zasadil a lehl si k ní. Když jsem se probudil, byl fazolový stonek tak vysoký, že jsem neviděl jeho konec. Poslal jsem si domů, aby mi přinesli žebřík, a vydal jsem se nahoru.

Na vrcholku stál kostel z papíru. Vešel jsem dovnitř a našel tam dřevěného faráře a papundeklového kostelníčka. Farář zvolal: „Dnes máme ale svátek!“ Kostelník se na mne vrhnul a jásal: „Chytím ho za kabátek!“ Tak jsem skočil ke dveřím, ale narazil jsem si při tom palec na noze, až mi začal krvácet.

Jak jsem upaloval dolů, vletěl jsem mezi žebráky, kteří se mlátili mošnami. Dali se i do mě a já nevěděl, čím bych měl kolem sebe mlátit, a tak jsem si sundal botu a punčochu a tím jsem je pořádal. Ale z toho pro mne povstala jen škoda, protože jsem botu i punčochu zcela rozmlátil a nevěděl jsem, co si počít.

Ohlédnu se k papírovému kostelíku a co nevidím? Na střeše seděl ptáček jarabáček, a tak jsem po něm hodil kámen a buch! Dolů padl centnýř peří a libra masa. To peří i maso jsem prodal a za utržené krejcary jsem si koupil novou botu i punčochu.

A co bylo pak? Inu, pak přiběhla kočka s myší a víc už nikdo neuslyší. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka "Odenwälder Lügenmärchen" je ze sbírky lidových pohádek "Deutsche Hausmärchen" (1851) sběratele Johanna Wilhelma Wolfa (1817 - 1855). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková