Legenda o Mariazellu

Anonym

Nedaleko od známého poutního místa Mariazellu stojí na vysoko čnící Sigmundově skále malý kostelík, kterému se lidově říká prostě „Počátek“. Již po staletí zdejší lid věří tomu, že milostiplný Mariazell vděčí za svůj vznik právě tomuto skalnímu kostelíku.

V roce 1157 pojal opat kláštera Sv. Lambrechta záměr, že získá pomocí jednoho z řádných apoštolů křesťanské víry severní Štýrskou marku. Vyslal tedy do tohoto lesnatého hraničního území jednoho ze svých nejsmělejších mnichů, který si kromě sluhy a koně nevzal nic než dřevěnou vyřezávanou sošku Panny Marie, která mu byla velmi drahá. Magnus, jak se onen řeholník jmenoval, táhnul poslušný nařízení opata stále severním směrem přímo přes hornatá údolí a hluboké lesy, neboť cest či stezek bylo tenkráte na tomto území po málu. Celé dny nepotkali ani človíčka a zbožný páter začal míti starost, neboť jejich zásoby, které s sebou mladý sluha vzal, se pomalu tenčily.

Konečně uviděl mnich jednoho večera v dálce světlo a radostně jej ukázal svému průvodci, který vedl koně. Strmou kamenitou stezkou oba po velké námaze dorazili k napůl zbořenému hradu, ve kterém tenkráte sídlil loupeživý rytíř. Dobrý mnich dal vděčnou odpověď na přátelské pánovo pozdravení a cítil se konečně po dlouhé době v klidu a bezpečí. Ale přesto nedovolil, aby soška Panny Marie, kterou měl zabalenou pod pláštěm, hostiteli přišla na oči a rukou ji stále přidržoval. To ovšem loupeživý rytíř zpozoroval a pomyslil si, že v té nepatrné schránce musí být ukryt drahocenný poklad. Pojal tedy plán, že ty dva cizí putníky zabije. Šel tedy takto pevně rozhodnut ke skříni, vytáhnul odtud ostře nabroušenou dýku a poručil mnichovi: „Dej mi bez vytáček svůj poklad, jinak jsi synem smrti!“

Tu Magnus pochopil, do čích rukou to padl. Ale brzy se vzpamatoval, podíval se na toho zlotřilého rytíře beze strachu, rozevřel plášť a zvedl sošku hamižnému lupiči před obličej. Rytíř vykřikl zklamaně a přeci s neskrývanou úctou: „Panna Marie!“ Pak na chvíli v té děsivé hradní komnatě zavládlo ticho, nakonec loupeživý rytíř pravil: „Vidím, kdo jsi a co tu u nás chceš. Jsi pod mojí ochranou a já ti více neublížím. Ale opusť ihned hrad, aby tě tu nenašli moji druhové.“ Magnus a jeho sluha rádi této nabídky využili. Rychle sestoupili zpět dolů, kde našli koně, kterého tu před tím uvázali ke stromu. Tady se také rozhodli přečkat noc. Uložili se na měkký mech a ihned blaženě usnuli.

Kolem půlnoci však mnich uslyšel líbezný ženský hlas, který k němu naléhavě promlouval: „Magnusi! Magnusi! Vstávej, vstávej, ale rychle!“ Probudil se a otevřel oči, aby na volající ženu pohlédnul. Před ním se ale vznášela Panna Marie s dítětem v náručí, seděla na měsíčním srpku a byla obklopena líbeznými andílky. Madona byla tak překrásná, že se na ni díval jen chvíli a už zapomněl na celý svět. Marie však pravila důrazně: „Rychle! Rychle! Vezmi moji sošku a jdi!“ S těmi slovy Matka Boží nad vrcholky stromů zmizela. Mnich probudil sluhu, to už se pomalu rozednívalo, když spěšně dorazili na úpatí té hory s hradem.

Ale dole měli rytířovi kumpáni jeskyni, a když jeden z lupičů dva poutníky spatřil, probudil ostatní a dali se do jejich pronásledování. Mnich se sluhou měli sice pěkný náskok, ale tu se před nimi zčista jasna objevila majestátná skalní stěna, kterou nebylo možno nikudy projít. Tu zoufalý Magnus pozvednul sošku matky Boží a pronesl vroucnou motlitbu. Ozval se třeskot a praskot a v kameni se objevila puklina tak široká, aby jí mohli poutníci projet.

Dorazili do širokého údolí, chráněného horami s neprostupnými lesy, ve kterém brzy narazili na dřevorubce. V jejich středu se brzy Magnus cítil jako doma, takže se rozhodl, že právě na tomto území zůstane. Na jeho prosby obyvatelé údolí postavili prostý přístřešek, ve kterém na dřevěném sloupku spočinula zázrakuplná soška Panny Marie

A toho dne počal se běh života požehnaného Mariazellu. [pozn1]




Poznámka 1 - Ptáte se, kde najdete nejslavnější mariánskou svatyni ve střední Evropě? Přece v Rakousku ve spolkové zemi Dolní Rakousy, když se vydáte z Linze směrem na východ dálnicí A1 do cca 70 km vzdáleného Ybssu , odtud na jih dalších 70 km silnicí č.25 a pak č.28 do Mariazellu. Až si prohlédnete zázračnou baziliku Panny Marie, obraťte svoji pozornost k půvabnému přírodnímu parku Ötscher-Tormäuer. Může se vám stát, že se budete po jeho stezkách toulat i celé tři hodiny a nepotkáte živáčka. Je to největší oblast divoké vody v Rakousku a zachována v přírodním stavu. Až budete kráčet soutěskou Toreck, možná podlehnete na chvíli pocitu, že vcházíte do Středozemě profesora Tolkiena.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková