Jak jeden doběhl až do pekla

Joseph Haltrich

Jeden muž, který byl už od pohledu hloupý, více než bylo zdrávo, řekl jednou své ženě: „Chtěl bych se rád podívat po světě, dej mi na cestu nějakou tu chytrou průpovídku.“ „Z toho nic nebude!“ řekla tato zkrátka, protože se bála, že jí ve světě bude jen pro ostudu. Ale muž si myslel, že to je ta žádaná průpovídka, upaloval do světa a neustále si opakoval: „Z toho nic nebude! Z toho nic nebude!“ Mezitím přišel na pole, kde lidé seli obilí a říkali: „Dej Pane, ať je letos dobrá úroda!“ „Z toho nic nebude!“ zvolal hlupák, jak si tak opakoval svoji průpovídku, o něco hlasitěji. Tu tito popadli sukovice a vrhli se na něho a pořádně mu zvalchovali záda. „Tak co jsem měl říci, když toto nebylo to správné?“ „Měl jsi říci: Jen vám Pánbů požehnej, sousedé!“ odvětili mu.

Hlupec běžel dál a cestou si opakoval: „Jen vám Pánbů požehnej, sousedé! Jen vám Pánbů požehnej, sousedé!“ Tu přišel ke dvěma, kteří si leželi ve vlasech a mlátili se pěstmi hlava nehlava. „Jen vám Pánbů požehnej, sousedé!“ zavolal na ně. Ti dva od sebe ihned odskočili, vrhli se na cizince a zmlátili ho tak, že to mělo styl. „Tak co jsem měl říci, když toto nebylo to správné?“ „Měl jsi říci: Pane, dej, ať jdou každý svojí cestou!“ odvětili mu tito.

Tak běžel hlupec dál a stále si pro sebe mumlal: „Pane, dej, ať jdou každý svojí cestou! Pane, dej, ať jdou každý svojí cestou!“ Mezitím přišel k jednomu zamilovanému páru, který se k sobě měl pěkně a rozpustile. „Pane, dej, ať jdou každý svojí cestou!“ zvolal hlupec svoji průpovídku. Tu se na něho oba vrhli, hoch do něj vší silou bušil a panna mu vjela do vlasů a pěkně ho poškrábala. „Tak co jsem měl říci, když toto nebylo to správné?“ vyl hlupec bolestí. „Měl jsi říci: Dej jim, Pane, dlouhé setrvání!“ odvětili mu.

Hlupec upaloval dál a přitom si stále opakoval svoji novou průpovídku: „Dej jim, Pane, dlouhé setrvání! Dej jim, Pane, dlouhé setrvání!“ Tu šel kolem dvou chlapů, kteří dřepěli u plotu a konali velkou potřebu. „Dej jim, Pane, dlouhé setrvání!“ zvolal hlupec. Tu se ti dva rozzuřili, vyskočili a na posměváčka se vrhli a pěkně mu zvalchovali záda. „Tak co jsem měl říci, když toto nebylo to správné?“ „Měl jsi říci: Ani Pánbů nezvedá, co mu nevoní!“ řekli mu.

Tak běžel dál a stále si pro sebe opakoval: „„Ani Pánbů nezvedá, co nevoní! Ani Pánbů nezvedá, co nevoní!“. Tak přišel na jatka, kde stálo mnoho lidí a přálo si maso. „Ani Pánbů nezvedá, co nevoní!“ zvolal hlupec. Tu se řezníci vztekli, vrhli se na něj a svými drsnými pěstmi mu naložili na hlavu i záda tolik, že se mu dělaly mžitky před očima. „Tak co jsem měl říci, když toto nebylo to správné?“ ptal se naříkající hlupec. „Měl jsi říci: Požehnej jim, Pane, každému pěkný kousek pečeně!“ řekli mu.

Hlupec pospíchal dál do světa a přeříkával si svoji novou průpovídku, až přišel k jednomu, který stál u své mrtvé krávy a naříkal: „Ach, já ubohý, osudem a lidmi zkoušený muž, co mám teď dělat?“ Požehnej jim, Pane, každému pěkný kousek pečeně!“ zvolal hlupák. Tu se na něj tento vrhl a mlátil ho pěstmi tak, až klesnul k zemi. „Ty se mi v mém neštěstí budeš ještě vysmívat!?“ „Tak co jsem měl říci, když toto nebylo to správné?“ „Měl jsi říci: Pán tě ochraňuj před neštěstím.“ odvětil mu tento.

Tak hlupák běžel dál a dál, ale s touto průpovídkou proběhl celý svět nezraněn a bez úhony, a tak se nakonec obrátil zpět k domovu. Jeho žena na něj už dávno zapomněla a byla ze srdce ráda, že se ho zbavila. Tu se otevřely dveře, její muž vešel dovnitř a přátelsky zvolal: „Pán tě ochraňuj před neštěstím!“ V tom okamžení se žena rozběhla do předsíně, kde popadla vymětadlo a tím muže mlátila a při tom volala: „Tak táhni k čertu, ty ztělesněné neštěstí!“

Tak se hlupec rozběhl do pekla. Čerti se nad jeho hloupostí slitovali, vzali ho mezi sebe a udělali z něj strážce pekelného ohně a tím bude až do skonání světa. Kdo nevěří, ať tam běží! [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Wie soll ich denn sagen?“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila a pro vaši potěchu po svém převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková