O princezně, které ustřihli cop

Anonym

Jeden obchodník měl tři dcery, ze kterých byly ty dvě starší závistivé až hrůza. Otec jezdíval na cesty za obchodem a při návratu přivážel každé dceři nějaký dárek, ale té nejmladší ho dával potají, aby ty dvě nežárlily. Jednoho dne kupe řekl: „Dcerky, nyní jste dospělé a já vám každé obstarám manžela.“ I zeptal se té nejstarší: „Koho bys chtěla?“ „Já chci tesaře.“ „A ty chceš koho?“ zeptal se prostřední dcery. „Já chci zedníka.“ A nakonec té nejmladší: „A ty bys chtěla koho?“ „Já chci, tatínku, za manžela syna španělského krále.“ Tu se sestry rozzlobily: „No, to se podívejme! My se spokojíme se zedníkem a tesařem a ona chce syna španělského krále! No, to je ale darebačka!“

Stalo se však, že španělský král se nějakým magickým způsobem o přání nejmladší dcery dozvěděl a vyslal poselstvo, aby požádalo o její ruku a domluvilo sňatek, z čehož ty dvě sestry pukaly závistí. Syn španělského krále se s nejmladší sestrou opravdu oženil a vzal ji do svého paláce.

Od svatby uplynul sotva měsíc, když tu mladá královna obdržela zprávu o smrti otce; sestry ji volaly domů. V její zemi panoval takový zvyk, že když někdo zemřel, ženy z domu smutku byly zavázány si ustřihnout cop. Před tím, než odjela, jí však manžel řekl: „Střez se toho zvyku, protože jestli si ustřihneš cop, bude lepší, když se nevrátíš, já už tě nebudu chtít.“ Dívka odvětila: „Neboj se, princi. Nenechám si cop ustřihnout, až se vrátím, budu stále tak krásná jako nyní.“ „Dávám ti tři dny, nesmíš se tam zdržet víc než tři dny.“ řekl princ.

Nejmladší sestra se vydala na cestu a navštívila dům svého mrtvého otce. Byla tak nešťastná a tolik plakala bolestí, že si ani nevšimnula, jak jí zlomyslné sestry ustřihly cop.

Uběhly tři dny a ona se vrátila do paláce, kde se jí vedlo ovšem velmi zle. Princ s ní nepromluvil ani slovo. Večer spolu společně jedli a nemluvili, do postele šli tiší a němí. O půlnoci princ poručil: „Vstaň, jdi k oknu a podívej se, jaké je počasí.“ Vyklonila se a řekla: „Lije jako z konve, hřmí a fouká silný vítr.“ Princ řekl: „Okamžitě opusť můj dům, protože tě už nechci!“ Ale ona se ptala: „Co jsem udělala?“ „Copak jsem ti to neříkal, že si nesmíš nechat ustřihnout cop? Nyní ti ustřihnu i ten druhý a ty půjdeš pryč, protože tě už nechci ani vidět.“ Oblékl jí mužské šaty, dal jí trochu peněz a ona odešla.

A tak mladá královna šla a šla, až dorazila do města Benátky, kde se procházela sem a tam pod okny paláce zdejšího krále. Tu ji zpozorovala dcera toho krále a otci řekla: „Tatínku, jaký krásný mladík se prochází pod naším palácem. Co kdyby nám dělal služebníka?“ Král souhlasil: „Zavolej ho, jestli bude chtít.“ Princezna na hocha zavolala: „Krásný hochu, copak tu děláte v těchto končinách?“ „Krásná slečno, hledám službu.“ odvětila nejmladší sestra. A princezna se ptala dál: „A co umíte?“ „Umím všechny práce v domě, princezno.“ Tak ji zavolali, aby šla do paláce a najali ji do služby.

Jenomže princezna se do toho mladíka velmi zamilovala a začala mu dělat nabídky k sňatku, na které ji on odpovídal: „Moje paní, já se musím držet svého, jinak mě král vyžene.“ Tak to princezna zkoušela, jak se dalo, ale sluha všem jejím nástrahám odolával, a tak když nedokázala splnit svůj záměr, zlostí bez sebe hocha u krále obvinila, že se na ní dopustil násilí. Král služebníka zavolal a poslal do vězení.

Byl uspořádán soudní proces, který skončil rozsudkem smrti, protože hoch nikdy nezmínil, že je fakticky žena. Když nejmladší sestru přiváděli na popraviště, zrovna v té chvíli se daleko odtud smutný španělský princ ptal jejího ustřiženého copu, který mu zanechala. „Cope, řekni mi, jak se má moje žena?“ Cop odvětil: „V Benátkách má být oběšena.“ Princ se okamžitě vydal na cestu, a protože byl očarovaný, byl v mžiku tam.

Lidé, kteří ho uviděli přijíždět, mávali rukama a volali: „Zastavte spravedlnost! Zastavte spravedlnost!“ Princ předstoupil před benátského krále a řekl: „Co učinil tady ten, který má být oběšen?“ Král mu odvětil: „Dopustil se násilí na princezně.“ Tu španělský princ odvětil: „Dobře, chci vám říct jen pár slov. Jestliže je tento opravdu muž, pak musí být oběšen, ale jestli je to žena, co uděláte té, která ji odevzdala k soudu?“ Král řekl: „Pak podle práva zemře tak, jak měla zemřít ta žena.“

Pak se král i soudci zvedli a šli to vyšetřit a nakonec konstatovali, že se jedná o ženu. Okamžitě byla vzata dcera krále a oběšena. Syn španělského krále znovu svoji ženu přijal a odvezl si ji domů, kde spolu žili šťastně až do konce svých dní. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „La principessa che si tagliò la treccia“ je z hornatého regionu Abruzzo ve střední Itálii. Pro vaše potěšení z italštiny přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková