Lidožroutka lidožravá

Anonym

Byla jednou jedna maminka, která potřebovala prosít mouku, a tak poslala dcerku k babičce, které půjčila síto. Dívenka si připravila proutěný košík se svačinou, preclíčky a rendlíček s olejem, a vydala se na cestu. Šla a šla, až dorazila k Jordánu. „Řeko Jordán, necháš mě přejít na druhou stranu?“ „Nechám, pokud mi dáš svoje preclíčky.“ odvětila řeka Jordán, protože lačnila po preclíčcích, se kterými si tak ráda pohrávala na vlnách.

Dívenka hodila preclíky do řeky, vody řeky Jordán opadly, ona přešla na druhou stranu a šla a šla, až přišla k bráně Rábí. „Bráno Rábí, necháš mě projít na druhou stranu?“ „Nechám, pokud mi dáš svůj rendlíček s olejem.“ odvětila brána Rábí, která by ráda olej měla, protože měla zrezlé panty a tím olejem by si je mohla pomazat. Dívenka dala rendlíček s olejem bráně Rábí a ta se otevřela a nechala ji projít.

Dívenka šla a šla, až přišla k domu babičky, ale dveře byly zavřené. „Babičko, babičko, pojď mi otevřít!“ zavolala. „Ležím nemocná v posteli. Vlez dovnitř oknem.“ řekla babička. „Na okno nedosáhnu.“ odvětila dívenka. „Tak sem vlez dvířky pro kočku!“ poručila babička. „Těmi zase neprolezu.“ namítla dívenka. „Tak počkej.“ řekla babička a spustila dolů konopný provaz, na kterém ji vytáhla oknem do ztemnělého pokoje.

V posteli však ležela lidožroutka lidožravá, žádná babička, tu lidožroutka před chvílí sežrala, úplně celou od hlavy až k patě, kromě tvrdých zubů, které si rozhodla povařit v hrnci, a houževnatých uší, které se rozhodla usmažit na pánvi. „Babičko, maminka chce, abys jí vrátila síto.“ řekla dívenka. „Dnes už je pozdě. Dám ti ho ráno. Pojď do postele!“ řekla babička. „Babičko, mám hlad, nejdříve chci večeři.“ opáčila dívenka. „Vezmi si ty fazolky, co se vaří v rendlíku.“ přišlo v odpověď.

V rendlíku byly ale babiččiny zuby. Dívenka je prohrábla vidličkou a řekla: „Babičko, ty fazolky jsou dost tvrdé.“ „Tak sněz ty lívanečky, co jsou na pánvi.“ Na pánvičce ležely babiččiny uši. Dívka do nich dloubla vidličkou a řekla: „Babičko, ty lívanečky nejsou vůbec křupavé.“ „Tak pojď do postele, najíš se zítra!“

Dívenka šla do postele a lehla si vedle babičky. Dotkla se její ruky a zeptala se: „Babičko, proč máš tak chlupaté ruce?“ „To nejsou chlupy, ale zlaté prstýnky, které nosím.“ Tu se dívenka dotkla její hrudi a řekla: „Babičko, proč máš tak chlupatá prsa?“ „To nejsou chlupy, děvenko, ale spousta zlatých řetízku, které nosím.“ Tu se dívenka dotkla jejího boku a ptala se: „Babičko, proč máš tak chlupaté boky?“ „To nejsou chlupy, děvenko, to je můj těsný korzet.“

Tu se dívenka dotkla babiččina ocasu a zamyslela se. Chlupatý, nechlupatý, babička přece ocas nikdy neměla! „Tady ta musí být lidožroutka lidožravá, žádná babička!“ pomyslela si a řekla: „Babičko, nemohu usnout, půjdu a vyčurám se.“ Babička řekla: „Jdi do chléva, spustím tě padacími dveřmi a pak tě vytáhnu.

Přivázala dívenku opět na konopný provaz a spustila ji do chléva. Sotva byla dívenka dole, odvázala se a na provaz uvázala kozu. „Už jsi hotová?“ zeptala se babička. „Ještě chvilku.“ řekla dívenka, aby dokončila uzel: „Tak, jsem hotová, teď mne vytáhni!“

Lidožroutka lidožravá táhla a táhla, ale koza se vzpírala a dívenka zavolala: „Lidožroutko lidožravá chlupatá! Lidožroutko lidožravá chlupatá!“ Otevřela chlév a dala se na útěk. Lidožroutka mezitím vytáhla kozu, vztekle vyskočila z postele a vyrazila za dívenkou.

Když přiběhla k bráně Rábí, už z dálky volala: „Bráno Rábí, nenechej ji projít!“ Ale brána Rábí odvětila: „Tuhle projít nechám, dala mi rendlíček s olejem.“

Když lidožroutka přiběhla k Jordánu, už z dálky volala: „Řeko Jordán, nenech ji projít.“ Ale řeka Jordán odvětila: „Tuhle projít nechám, dala mi svoje preclíčky.“ Ale když chtěla Jordánem projít lidožroutka lidožravá, jeho vody se nerozestoupily, naopak popadly ji a nesly pryč. Na břehu stála dívenka a lidožroutce lidožravé se smála, až se za břicho popadala. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „La finta nonna “ je z hornatého regionu Abruzzo ve střední Itálii. Z italštiny pro vaši radost přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková