O andílkovi v obilí

Otto Sutermeister

Jeden sedlák se jednoho dne vydal přes louky za vsí na pahorek, na kterém leželo jeho žitné pole. Bylo jaro, vyrážela první zelená stébla trávy a ze stromů padaly květy jako něžné sněhové vločky, na stráni viděl plakat révu, a když přišel na vrcholek, stály tu na poli obilná stébla, že byla čirá radost na ně pohledět. Sedlákovi to šlo až k srdci, nejraději by si hlasitě zavýsknul. Tu najednou uprostřed žitných klasů uviděl ležet malé, úplně cizí dítě. Bylo čarokrásné a dojemně se na něj dívalo svýma velikýma očima a natahovalo k němu ručičky, jako by chtělo říci: „Prosím, vezmi mě domů, já nemám na světě nikoho.“ „Rád tě vezmu domů,“ řekl sedlák, když se vzpamatoval z překvapení: „letošní jaro náš dobrotivý Pán udělal takové, že na sklizni nebude chybět, ani co by se za nehet vešlo, a pro tak malý zobáček se vždycky něco najde.“ S těmi slovy chtěl hošíka zvednout, ale bylo to, jako by byl přibitý k zemi, ani s ním nepohnul.

Zavolal si na pomoc všechny sedláky z okolních polí, jeden po druhém zkusili dítě zvednout, ale ani jeden z nich to nedokázal. Tu se najednou začala dítě před jejich očima měnit. Nejdříve mu zezlátly vlasy, pak celé tělo a nakonec celé zářilo jako ryzí zlato. Z toho cizího dítěte se najednou stal andílek, který počal jemným hláskem mluvit a sedlákovi řekl: „Protože ses nade mnou smiloval a důvěřoval našemu milému Pánu, bude tvoje úroda na podzim ještě krásnější, než si dnes myslíš.“

Když andílek domluvil, před jejich očima se zvedl do výše a zmizel v modrém nebi. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Das Kornkind“ je ze sbírky pohádek „Kinder- und Hausmärchen aus der Schweiz“ (1873) švýcarského sběratele pohádek Otto Sutermeistera. Z němčiny přeložila a pro vaši radost po svém převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková