Muzikant ve vlčí jámě

Joseph Haltrich

To byl tenkrát jeden potulný muzikant, veselá kopa a na housličky hrál, až člověku srdce usedalo. Jednou v noci šel z výročního jarmarku, a protože se mu dařilo a v kapse mu cinkalo pár zlaťáků, bylo mu do skoku i k fidlání.

Samou radostí se mu však zamíchaly chodníčky, popletly se mu cestičky a ztratil se v lese. Ve tmě tmoucí marně hledal cestu ven, a jak tím lesem škobrtal, najednou se mu pěšina pod nohama ztratila a spadnul do vlčí jámy. A bylo to! Veselí a radost ho rázem přešly, zkoušel se vyškrábat ven, ale stěny pasti byly vysoké, inu měly políčeno na vlky. Tak se smířil se svým osudem, prý ráno moudřejší večera, sedl si do kouta a čekal.

Při tom dřepění a čekání na bílý den, to najednou ve tmě zapraštělo, pak to zavylo a žuchlo dolů. Do pasti se chytil vlk. Ten hned zpozoroval, že už v pasti někdo je, že to poulí ze tmy rudé oči a cení bílé zuby, a tak se neodvážil ani pípnout, stáhnul ocas, vmáčknul se do opačného kouta a byl tichý jako myška.

Netrvalo to dlouho a tou cestou šel lišák; než se nadál, byl v pasti. To podivné stvoření s rudýma očima a bílými zuby mu nahnal taky hodně strachu: „To bude jistě sám ďábel!“ A protože byl strachy bez sebe, ani se nepokoušel zjišťovat, kdo sedí v tom protějším rohu, vmáčknul se do třetího kouta a ani nedutal.

Inu, dobrých věcí musí být do třetice, bác! Najednou dolů sletěl osel. I on měl oči jen pro toho strašidelného tvora s rudýma očima a bílými zuby, a protože byl volný jen ten poslední kout, vplížil se tam a ani nehýknul.

Muzikantovi se nevedlo o moc lépe, komu by se líbilo v jámě s divou zvěří. Aby zahnal strach, popadl housličky a začal hrát. To bylo něco na vlka, lišáka i osla. Vlk začal strašlivě výt, lišák štěkal jako na lesy a osel hýkal, až to trhalo uši.

To vám bylo muzicírování! „Ach, to jste vy, kmotříčkové?“ zvolal pojednou lišák na vlka a osla: „Jsme ztraceni, pokud neposlechnete moji radu. Kmotře osle, postavte se na zadní nohy a opřete se o stěnu, já a kmotr vlk po vás vylezeme a pak vás také vytáhneme!“ Osel udělal, co mu lišák poručil, a tak ti dva dostali po jeho zádech ven. Když byli nahoře, na osla ani nepomysleli a pelášili pryč, jakoby jim za patami hořelo. A bylo to!

Muzikantovi spadl kámen ze srdce, když viděl, že tu zůstal jen s oslem, přestal hrát a pravil: „Jen se nic neboj, oslíče, já jsem ten, kdo ti opatřil kopýtka podkůvkami.“ A bylo po strachu! Oslík chlapíka poznal, a tak se oba spokojeně uložili ke spánku a spali až do bílého rána. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Zigeuner, der Wolf, der Fuchs und der Esel in der Wolfsgrube “ je ze sbírky pohádek filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 -17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková