Honza Ježek

Bratři Grimmové

Byl jednou jeden sedlák, který měl dosti peněz i majetku, ale ač byl bohatý, přece jen mu k úplnému štěstí něco chybělo; neměli se ženou žádné děti. Když chodil s ostatními sedláky do města na jarmark, často si ho dobírali a ptali se, pročpak ještě nemá děti. Tu se jednou tak rozzlobil, že když přišel domů, řekl: „Já chci dítě, ať je to třeba ježek!“ A věru toto zaklínání přineslo svoje ovoce. Jeho žena porodila dítě, které bylo zpola ježek a zpola chlapec, a když to viděla, polekala se a řekla: „Jen se podívej, muži, ty jsi naše dítě zaklel!“ Tu muž pravil: „Láry fáry, musíme chlapce pokřtít, ale kde jen mu seženeme kmotra?“ Žena odvětila: „Budeme mu říkat Honza Ježek.“ Když byl tedy pokřtěn, farář řekl: „Pro ty jeho bodliny ho nemůžete ani uložit do pořádné postele.“ Tak dítěti rozprostřeli trochu slámy za pec a lehávalo tam. Matka ho nemohla kojit, protože by ji popíchalo bodlinami. Tak ležel Honza Ježek za pecí osm let. Jeho otec z něj byl celý ten čas jen mrzutý a doufal, že brzy umře, ale hoch se k umírání neměl.

Jednoho dne byl ve městě jarmark. Sedlák se tam chystal a ptal se ženy, co jí má přinést: „Kousek masa a dva bochníky bílého chleba.“ odvětila. Potom se zeptal děvečky a ta chtěla pár vlněných punčoch a dřeváky. A nakonec se měl k ptaní, co má přinést synovi. „Tatínku,“ řekl Honza Ježek: „mně přineste dudy.“ Když se sedlák vrátil domů, dal ženě, co jí nakoupil, maso a chleba, potom dal děvečce punčochy a dřeváky, konečně šel také za pec a synovi dal dudy. A když měl dudy, řekl: „Tatíčku, jděte ke kováři a nechte mi okovat kohouta, pojedu na něm do světa a už se nikdy nevrátím.“ Otec byl rád, že se ho zbaví, a tak mu nechal kohouta okovat. Když to bylo hotovo, Honza Ježek si na kohouta vyskočil a jel pryč; vzal s sebou ještě svini a osla. V lese kohout i s Honzou vyletěl na vysoký strom, kde pak seděli, zatímco dole se pásli svině a osel.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Na tom stromě seděl Honza Ježek dlouhé roky a z toho osla a svině zatím vzešlo převeliké stádo. Po celou tu dobu chlapec hrál na dudy a hrál vám překrásně.

Jednou se v tom lese ztratil jeden král a ten tu krásnou hudbu uslyšel. Velmi se tomu podivil i poslal jednoho sloužícího, aby se porozhlédnul po okolí, odkud hudba přichází. Ať se sluha rozhlížel, jak chtěl, neviděl nic jiného než prapodivné stvoření, které sedělo na stromě a vypadalo jako kohout, na kterém sedí ježek a hraje na dudy. Král sloužícímu poručil, aby se muzikanta zeptal, proč tam sedí a zda by nevěděl, kde je cesta do jeho království. Honza Ježek sletěl na kohoutu se stromu a králi odpověděl, že mu cestu rád ukáže, když mu slíbí, že mu dá to první, co mu na královském dvoře přijde do cesty. Tu si král pomyslil: „Proč bych neslíbil? Vždyť to ubohé stvoření je jistě napůl hloupé, ani číst neumí, tomu mohu podepsat, co chce!“ Tak vzal péro a inkoust a napsal písemný slib. Honza Ježek mu pak ukázal cestu a on šťastně dorazil domů.

Ale jeho dcerka, která ho zahlédla již z dálky, měla takovou radost, že ho zase vidí, že se mu rozběhla vstříc, aby ho políbila. Tu si král vzpomněl na svůj slib a vyprávěl jí, jak se mu vedlo, že ji zaslíbil jednomu podivnému stvoření, neboť ona byla tím prvním, co doma potkal. To stvoření sedí celé dny na stromě a hraje na dudy. Ale i když ji slíbil a upsal, nedá mu ji, protože to stvoření jistě neumí číst. To byla princezna ráda a řekla, že by k němu stejně nikdy nešla.

Honza Ježek pásl dál své stádo, byl veselý, seděl na stromě a hrál na dudy. I stalo se, že se v tom lese ztratil se svojí družinou jiný král a nemohl trefit domů, protože ten les byl hluboký a rozlehlý. Tu uslyšel krásnou hudbu a řekl jednomu z běžců, aby se porozhlédnul kolem. Běžec přišel pod strom, na kterém uviděl sedět kohouta a na něm Honzu Ježka. I zeptal se ho, co tam nahoře dělá. „Pasu svoje osly a svině, ale co si přejete vy?“ Tu mu běžec řekl, že se ztratili a netrefí zpět do království, zda by jim tedy nemohl ukázat cestu. Tak Honza Ježek sletěl na kohoutu ze stromu a řekl starému králi, že mu ukáže cestu, když mu dá to, co první doma před svým zámkem potká. Král odvětil: „Ano.“ a Honzu Ježkovi se upsal. Když to učinil, jel Honza Ježek před nimi na kohoutu a ukázal jim cestu a král šťastně dorazil zpět do své říše.

Z toho, že je opět na svém královském dvoře, měl král velkou radost, ale z toho, že se mu jeho překrásná dcerka rozběhla vstříc, padla mu kolem krku a políbila ho a radovala se, že se jí otec vrátil, byl zasmušilý. Dcera se vyptávala, kde tak dlouho v tom světě byl a on jí vyprávěl, že se ztratil a už byl blízek toho, že se nikdy nevrátí, ale když jeli hlubokým lesem, byl tam jeden, napůl ježek, napůl člověk, jedoucí na kohoutu a sedící na jednom velkém stromě a ten krásně hrál na dudy a z lesa jej nakonec vyvedl a ukázal mu cestu, ale on mu za to slíbil, že první, co na svém královském dvoře potká, mu dá a tím byla právě ona, což je mu velmi líto. Ale princezna nedala jinak, že královský slib ráda splní a k tomu podivnému stvoření půjde.

Honza Ježek dál pásl svoje svině a osly, a ty svině měly selata a oslové oslata, stádo se rozrůstalo a za chvíli bylo tak velké, že ho byl les plný. Honzovi Ježkovi se to přebývání v lese už zajídalo, a tak nechal vzkázat otci, aby vyklidili ve vsi všechny stáje a chlívky, neboť on se vrací s převelikým stádem, že každý, kdo by chtěl zabíjet, může tak učinit. Otec z toho byl rozmrzelý, neboť doufal, že synek je dlouhý čas už mrtev. Honza Ježek nasednul na kohouta a své velké stádo hnal před sebou do vsi a uspořádal velkou zabíjačku, na kterou sezval celou vesnici; inu bylo vám to jásotu a veselí, že to bylo slyšet na dvě hodiny cesty od vsi. Potom Honza Ježek řekl: „Tatíčku, jděte ke kováři a nechte mi ještě jednou okovat kohouta, neboť já na něm pojedu do světa a už se nikdy nevrátím.“ Tak nechal otec znova okovat kohouta, neboť byl rád, že se syna konečně zbaví. Honza Ježek se tedy vydal do prvního království.

Tam ale král poručil, že na toho, kdo by přijel na kohoutu a měl u sebe dudy, mají všichni střílet, sekat a bodat, aby se do zámku nedostal. Když tam Honza Ježek přijel, vyrazili na něj s bajonety, ale on pobídnul kohouta ostruhami a přeletěli přes bránu před královské okno. Tam se spustil dolů a zavolal na krále, že mu má dáti, co mu slíbil, jinak přijde o život on i jeho dcera. Tu král dceři domluvil, aby k němu šla a zachránila jim tak život. Princezna se oblékla do bílého, otec jí dal kočár se šestispřežením, se sloužícími a naložený zlatem a bohatstvím. Princezna nasedla a Honza Ježek s kohoutem a dudami usednul vedle ní, pak jim požehnali a jeli pryč. Král si mysli, že svoji dceru už více nespatří. Ale šlo to jinak, než si myslil, neboť když byli kousek cesty za městem, tu strhnul Honza Ježek princezně krásné šaty a svými bodlinami ji tak popíchal, až byla celá zkrvavělá a řekl: „To je odměna za tvoji faleš, běž pryč, já tě nechci!“ a vyhnal ji zpět domů.

Honza Ježek jel dál na svém kohoutu a se svými dudami do druhého království. Tam král poručil, že když přijede někdo jako Honza Ježek, mají ho nechat vejít, provolávat mu slávu a přinést ho až do královského zámku. Když ho nyní princezna viděla, velmi se polekala, protože přece jenom vyhlížel příliš podivně, ale pomyslila si, že jí stejně nic jiného nezbývá, když to její otec slíbil. Tak Honzu Ježka mile přivítala a pak spolu byli oddáni. Nato šli společně ke královské tabuli, kde ho princezna posadila po svém boku a jedli a pili. Když nastal večer a chtěli jít spát, tu se princezna velmi obávala jeho bodlin, ale on ji řekl, aby se nestrachovala, že jí neublíží. Pak Honza Ježek starému králi řekl, aby čtyřem mužům poručil hlídat před dveřmi ložnice a rozdělat velký oheň. Až Honza Ježek vejde do ložnice, dříve než se uloží do postele, vysvleče se z ježčí kůže a nechá ji ležet před postelí, tu musí ti mužové rychle přiskočit, hodit kůži do ohně a posečkat, dokud ji oheň úplně nestráví.

Když tedy odbila jedenáctá hodina, vešel Honza Ježek do komnaty, stáhl si ježčí kůži a nechal ji ležet před postelí. Tu vešli strážci a rychle ji odnesli a hodili do ohně. A když ji oheň celou strávil, byl Honza Ježek vysvobozen. I ležel v posteli v lidské podobě, ale byl celý černý jakoby spálený. Král nechal poslat pro lékaře a ten jej namazal hojivou mastí, až Honza úplně zbělel a byl z něj krásný mladý muž. Když to princezna viděla, velmi se zaradovala. Druhého rána radostně vstali, jedli a pili a teprve nyní řádně oslavili svoji svatbu a pak mu starý král předal říši.

Když uběhlo několik let, jel Honza se svojí ženou k otci a řekl mu, že je jeho syn. Ale sedlák pravil, že žádného syna nemá, že sice jednoho měl, ale ten se narodil s bodlinami jako ježek a odešel do světa neznámo kam. Tu se nechal Honza poznat a otec se zaradoval a odešel s Honzou do jeho říše. [pozn1]




Poznámka 1 - Pohádka „Hans mein Igel“ (KHM 108) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková