Zakletý dům

Otto Sutermeister

Byl jednou jeden kostelník a ten měl syna, který byl tak divoký a rozpustilý, že si otec zašel pro radu, jak by mohl zkrotit jeho nezbednost. Poradili mu, aby postavil do kostelní věže slaměného strašáka a v noci poslal chlapce nahoru, aby natáhnul věžní hodiny. Ale hoch se ani neleknul, strašáka jednoduše srazil dolů ze schodů a pak ho se smíchem přinesl do světnice. Tu otec viděl, že tady musí jeden nastrojit něco chytřejšího, a tak nechal kluka vyučit krejčím a pak ho poslal do světa, aby si tam otloukl rohy. Ale kdepak na nezbedu a nebojsu, zůstal stejný!

Jak tak vandroval, dostal se jednoho dne do hlubokého černého lesa a musel v něm přenocovat. Uprostřed lesa našel osamělý dům, ale na jeho klepání nikdo neotevřel, a tak nakonec jednoduše vyrazil dveře. Uvnitř nikdo nebyl, jen na stole hořelo světlo. Zatímco si tam chtěl udělat pohodlí, vstoupili do světnice dva muži, kteří velmi žasli, když ho tam našli, ale po krátkém hovoru se dozvěděl, že ten dům nemá pána, neboť je zakletý. Oni jsou zloději a dům jim slouží k tomu, aby si tu ukrývali svoji loupežnou kořist. Když se krejčík vyptával blíže, řekli mu, že tu straší bílá paní, která prý hlídá poklad a zjevuje se pravidelně v hodině duchů. To byla lákává představa, a tak se nakonec dohodli, že společnými silami ten poklad získají.

Ale do půlnoci bylo daleko a měli velký hlad, a protože zloději měli mouku i omastek, rozhodl se krejčík, že usmaží lívance. Rozdělal v kuchyni oheň a za malou chvíli už něco kutil na plotně. Ještě nebyla půlnoc, když tu uslyšel, jak někdo volá dolů z komína: „Uteč, nebo spadnu!“ Krejčík stáhnul pánev na stranu a řekl. „Jen si spadni!“ a sotva to dořekl, spadlo z komína stehno. Vzal ho, hodil do rohu kuchyně, pánev dal opět na oheň a smažil další lívance. Brzy se ozval hlas z komína znova, ale dal stejnou odpověď, a tak před ním leželo další stehno. Hodil ho k tomu prvnímu, a tak to šlo dál, až měl nakonec tolik kostí, že by z nich složil celé lidské tělo. Sotva dolů spadla i hlava a on ji hodil k ostatním údům, spojilo se vše dohromady a v koutě kuchyně se postavilo obrovské chlapisko a hnalo se na krejčíka. Ten sebou ani necuknul, jen se ho zostra zeptal, kde má svoji ženu. „Přijde hned.“ odvětilo chlapisko. „To je dobře.“ řekl krejčík: „tak si zatím sedni tady do rohu!“ Chlapisko ani nemuklo a poslechlo a krejčík zatím rovnal hotové lívance na mísu. Když pak šel s mísou přes chodbu do světnice, potkal bílou paní. „Aha, ty jsi ta, co hlídá poklad.“ řekl: „Tak pojď ke stolu a vezmi s sebou muže, sedí v rohu v kuchyni.“

Ve světnici seděli všichni u lívanců, ale duchové nechtěli nic jíst. Po jídle krejčík bílou paní požádal, aby mu řekla, jak by ji mohl osvobodit a slíbil ji, že při tom pevně a statečně setrvá. Tak mu ukázala místo, kde byl ukrytý klíč od železných dveří ve sklepě, člověk s ním musí třikrát otočit v zámku. Do sklepa vstoupila první bílá paní se světlem. V komoře se čepýřil kohout s ohnivým hřebenem, který seděl na zádech kosmatého černého psa, který dřepěl na velké truhle. Kohout zlověstně kokrhal, pes zle vrčel, ale krejčík se tím nenechal rušit, nevšímal si ani těch grimas, ani povyku, zvířata ze sklepa vyhnal a zavřel za nimi dveře. Potom si rozvážně sundal svoji koženou zástěru a druhým klíčem, který mu podala bílá paní, truhlu otevřel; byla plná zlata! Ihned na zlato hodil svoji zástěru, protože věděl, že na každý zakletý poklad musí člověk položit nějakou svoji věc, pak už mu nemůže uniknout. Sotva se mu to podařilo, řekl bílé paní i jejímu muži: „Nyní můžete jít!“ A v tom okamžiku oba zmizeli.

Potom se krejčík a ti dva zloději o ten poklad pokojně rozdělili a starý otec musel koukat, jak se jeho rozpustilý a nebojácný syn vrátil domů jako bohatý muž. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die Geisterküche“ je ze sbírky pohádek „Kinder- und Hausmärchen aus der Schweiz“ (1873) švýcarského sběratele pohádek Otto Sutermeistera. Z němčiny přeložila a pro vaši radost po svém převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková