Jak padla kosa na kámen

Anonym

Jednou sháněl hladový lišák zase něco k snědku a našel strom, na kterém uviděl stračí hnízdo. Tak zavolal: „Dneska tento strom porazím a vydlabu si z něj loďku!“ Uslyšela to straka a prosila: „Neporážej ten strom! Mám tu v hnízdě pět mladých, ti všichni zahynou, pokud ho porazíš!“ Lišák se olíznul a řekl smířlivě: „Inu, když mi dáš jedno z tvých holátek, nechám ten strom stát.“ Tak mu ubohá straka dala jedno pískle a lišák odešel.

Jenomže druhého dne přišel lišák znova a řekl: „Nenašel jsem žádný stejně dobrý strom na moji loďku. Dneska ho porazím!“ Straka prosila: „Když strom necháš stát, dám ti jedno z mých holátek.“ Lišák se olíznul a bylo to!

Za nějakou chvíli přiletěla ke strace na návštěvu vrána a ptala se: „Kdepak jsou tvá holátka?“ Straka odvětila: „Byl tu dvakrát lišák a chtěl porazit náš strom, tak jsem mu je dala, aby to nedělal.“ Vrána se zasmála: „Ty jsi mi ale hloupá! Jak by mohl lišák porazit strom, když nemá ani pilu ani sekeru!“

Další den byl lišák tu a opět se stejnou písničkou: „Stále jsem lepší strom na loďku nenašel, dneska ho opravdu porazím, pokud mi nedáš jedno holátko!“ Ale tentokrát se straka zasmála a řekla: „Jak chceš porazit strom, když nemáš ani pilu ani sekeru?“ Lišák kysele řekl: „Kdopak ti do hlavy nasadil rozum? To byla určitě vrána, ale na tu si hned posvítím!“

Vydal se na pole, tam sebou prásknul na zem, jazyk vyplazil z tlamy a dělal mrtvého. Za okamžik přiletěla zvědavá vrána a opatrně kolem mrtvého cupitala dokola a prohlížela si ho. Nakonec na něj skočila a klovla ho do vystrčeného jazyka. Zobla jednou, zobla podruhé a tu ji lišák popadl a chtěl ji sežrat. Ale vrána zaskřehotala: „Nebylo by lepší schovat se támhle do křoví? Copak asi všichni řeknou, až tě uvidí, že požíráš obyčejnou vránu?“ To byl rozumný nápad. Lišák vránu nesl v hubě k lesu. Tu vrána řekla: „Hele, postav mne na zem, půjdu vedle tebe.“ Lišák úplně zapomněl, že vrána umí létat, a tak ji postavil na zem, aby šla vedle něj.

A pak už jen koukal s otevřenou tlamou, jak mu vrána letí pryč. Inu, pochopil, že opravdu není to nejchytřejší zvíře v lese. [pozn1]




Poznámka 1 - Finskou lidovou pohádku „Der Fuchs, die Elster und die Krähe“ z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková