Jak pes pozval vlka na svatbu

Anonym

Jednou měl vlk zase hrozitánský hlad a podařilo se mu chytit psa. Chtěl si ho odnést, aby ho v klidu sežral v lese, ale psovi se umírat ještě nechtělo, a tak řekl: „Kmotře vlku, nevláčejte mě pryč, vždyť pocházíme z jedné báby. Víte, co? Vezmu vás na vesnickou svatbu.“ To byly pro vlka věru nadějné vyhlídky, poškrábal se na nose a ptal se: „A jak se dostanu do světnice?“ „Počkejte na mne za vesnickou sušičkou, já pro vás přijdu.“ odvětil pes. Jak ujednali, tak udělali.

Vlk přišel v noci, když byla svatba již v plném proudu. Pes ho u sušičky vyzvednul a společně pak šli do jedné chalupy. Pes zavyl u dveří, aby ho pustili do světnice. A opravdu! Sám sedlák jim otevřel dveře, pes šel první, vlk se plížil za ním. Vlezli si pod stůl a zavdali si nejprve kořalky a pak se dali do kostí.

Za nějakou chvíli řekl vlk psovi: „Co kdybych si zazpíval, kmotře?“ Ale pes mu rázně řekl: „Kdepak, kmotře, nezpívejte!“ A nalil vlkovi druhou a potom i třetí sklenku kořalky, až z toho vlka pojala troufalost: „Ale teď, kmotře, teď už si zazpívám!“ Pes ho varoval: „Nezpívejte, kmotře, poznají váš hlas a bude s vámi zle!“ A aby vlka rozptýlil, nalil mu počtvrté a k tomu přidal další kost ke kousání. Jenomže v té čtvrté sklence seděla pěkná opička, která vlka tak lechtala, že se smál a volal: „To už nevydržím, já zazpívám!“ a pak se dal do strašlivého vlčího zpěvu: „Wauuuuuuuuu! Waaaauuuuuuuuu!“

Celá svatební společnost zkoprněla úlekem. „Kdo sem pustil do světnice vlka?“ volali svatebčané. Tu popadnul jeden kvedlačku, druhý naběračku, třetí pohrabáč a čtvrtý, co mu přišlo zrovna pod ruku, a jali se do vlka mlátit tak, až z něj duši vymlátili. [pozn1]




Poznámka 1 - Finskou lidovou pohádku „Der Hund lädt den Wolf zur Hochzeit ein“ z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková