Jak dělal lišák chůvu

Anonym

Jednoho dne se medvěd vydal hledat chůvu. Potkal vlka, který se zeptal: „Kampak, milý kmotře?“ „Hledám chůvu.“ Tu se vlk nabídnul: „Tak najmi mě, kmotře.“ Medvěd se zeptal: „A umíš dobře zpívat?“ To byl pro vlka signál, aby se dal do strašlivého vlčího zpěvu: „Wauuuuuuuuuuu! Wauuuuuuuuuu!“ Z takové písničky nebylo medvědu do skoku a řekl: „Fjú, tebe nechci! Ty zpíváš opravdu strašlivě.“

Medvěd šel dál a potkal zajíce, který se zajímal: „Kampak, milý kmotře?“ „Hledám chůvu.“ Tu se zajíc navrhnul: „Tak najmi mě, kmotře.“ Medvěd se opáčil: „A umíš dobře zpívat?“ To byl pro zajíce signál, aby se dal do kníkavého zaječího zpěvu: „Uiiiiiiiiiiiiiiiiii! Uiiiiiiiiiiiiiiii!“ Z takové písničky nebylo medvědu ani do kroku a řekl: „Fjú, tebe nechci! Ty zpíváš opravdu strašlivě.“

Medvěd šel dál a potkal lišáka, který byl také zvědavý: „Kampak, milý kmotře?“ „Hledám chůvu.“ Tu se lišák nabídnul: „Tak najmi mě, kmotře.“ Medvěd se zeptal: „A umíš dobře zpívat?“ To byl pro lišáka signál, aby se dal do pronikavého liščího zpěvu: „„Tutilalaláááááááá, tutilalalaááááá!“ Nadšený medvěd řekl: „Milý kmotře, ty ale krásně zpíváš! Pojď se mnou!“

Tak se stala z lišáka chůva a v medvědí noře kolébal medvídě.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Jednoho dne medvědovi došlo jídlo, a tak se vydal nějaké shánět. Lišákovi zatím při kolébání pěkně vyhládlo, a protože tu nic k snědku nebylo, popadnul medvídě, zabil ho, sežral a pelášil pryč.

Cestou narazil na medvěda, který vlekl pořádný kus koňského masa a ptal se ho: „Kampak, milý kmotře?“ Lišák se zarazil a řekl: „Odcházím ze služby!“ „Dobře, milý kmotře, jen si jdi. Ale nejdříve si tady vezmi svoji odměnu.“ odvětil medvěd a podával mu maso. Ale lišák nic nechtěl a řekl: „Já jsem si už odměnu vzal, sežral jsem tvoje medvídě!“ A pelášil pryč.

Rozzuřený medvěd se vydal za ním a už ho málem měl, když tu mu lišák vklouzl do vykotlaného pařezu. Medvěd chytil lišáka za nohu a pořádně stisknul. Ale lišák se měl ke lhaní: „Milý kmotře, ty jste mi ale hlupák, držíš kořen!“ Medvěd lišáka pustil a popadnul něco pevnějšího, byl to kořen. Lišák, když ucítil, že má volnou nohu, se dal do pronikavého nářku: „Aúúúú, moje noha, moje noha!“ Medvěd držel kořen a divoce jím škubal, až celý pařez vytrhnul ze země a ten se na něj převalil.

Lišák zatím dávno zmizel za horami a medvěd pod tím pařezem nakonec vypustil duši. [pozn1]




Poznámka 1 - Finskou lidovou pohádku „Der Fuchs als Kindermädchen beim Bären“ z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková