Jak vlk přišel k úhoně

Anonym

Byl jednou jeden muž a ten kteréhosi dne vykopal v lese jámu, aby do ní chytil nějakou tu lišku či vlka. Doprostřed jámy zarazil tyč, na kterou za nohu pověsil vránu, a pak jámu zakryl větvemi a šel pryč.

Křik vrány přivábil vlka i lišáka, kteří na ni každý z jedné strany skočili. Sotva vránu popadli, spadli do jámy. A bylo to! Vlk si dřepnul do kouta a naříkal: „Aaaaaaaaaaach, aaaaaaaaaaach.“

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Dny utíkaly a lišák vlkovi domlouval: „Kmotře, přijdete k úhoně, když tu budete jen tak hloupě dřepět a vzdychat.“ Ale s vlkem nebyla řeč.

Konečně přišli dva muži, aby se podívali, zda něco chytili. Lišák ležel v jámě natažený s vystrčeným ocasem jako dokonalá mrtvola, zatímco vlk stále dřepěl v koutě a naříkal.

Jeden muž řekl tomu druhému: „Jsou tu dvě zvířata, lišák je mrtvý, ale ten vlk tu dřepí a naříká.“ Druhý odpověděl: „Slez dolů a toho lišáka mi sem hoď, toho vlka pak dorazíme.“ Jak řekli, tak udělali.

Sotva lišák ucítil, že je nahoře, vyskočil a upaloval do lesa. A na vlka, který už měl na kahánku, zavolal: „Copak jsem vám, kmotře, neříkal, že přijdete k úhoně, když tam budete jen tak hloupě dřepět a vzdychat?!“ [pozn1]




Poznámka 1 - Finskou lidovou pohádku „Der Wolf und der Fuchs in der Fallgrube“ z němčiny pro vaši radost přeložila, po svém rozumu dovyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková