Jak tenkrát trpaslíci odešli

Bratři Grimmové

Na severní straně Harzu [pozn1] žilo kdysi tisíce trpaslíků, skřítků a pidimužíků ve skalních rozsedlinách a trpasličích slůjích. U Seehausenu [pozn2] v magdeburgské marce se tenkrát také nacházeli trpasličí slůje. Trpaslíci se obyvatelům ve viditelné podobě ukazovali jen zřídka, obyčejně mezi nimi potulovali krajem neviděni a neslyšeni pod ochranou příkrovu mlhy. Mnozí trpaslíci byli tvorové dobromyslní a obyvatelům za určitých okolností velmi nápomocní, například při svatbách či křtinách si lidé od trpaslíků rádi půjčovali rozličné náčiní. Nesměl je ovšem někdo rozzlobit, pak se stali zlomyslnými a záludnými a udělali tomu, kdo je urazil, peklo na zemi.

V údolí mezi Blankenburgem [pozn3] a Quedlinburgem [pozn4] jednou jeden pekař zpozoroval, že mu každý den schází několik upečených chlebů, ale zloděje nedokázal odhalit. Toto ustavičné okrádání způsobilo, že pozvolna chudnul. Nakonec dostal podezření, že by na jeho neštěstí mohli mít vinu trpaslíci. Tak vzal jednoho dne pletivo spletené z tenkých proutků a tak dlouho se jím kolem sebe oháněl, dokud některé trpaslíky netrefil a neshodil jim mlžné čepičky, pak se už před ním nemohli schovat.

Z téhle trpasličí lotroviny povstal tenkrát velký povyk, protože lidi pochytali při nějakém kradení pak ještě několik trpaslíků a došla jim trpělivost. Nakonec donutili celý trpasličí národ, aby se odtamtud vystěhoval. Aby se těm okradeným dostalo nějaké náhrady a aby se nějak doložilo množství vystěhovaných trpaslíků, postavili lidé na hoře Kirchberg při vesnici Thale [pozn5], kde také ležel Wendhausen. [pozn6], obrovský sud, do kterého měl každý trpaslík hodit kousek zlata. Sud byl po odchodu trpaslíků plný starých mincí; tolik tu tenkrát těch trpaslíků žilo! Prý tehdy odtáhli skrze Warnstedt [pozn6] (nedaleko Quedlinburgu) někam na východ.

Od toho času zahlédnul člověk trpaslíka jen zřídka a trpasličí pomocí se už nedočkal žádný. [pozn7]




Poznámka 1 - Harz (dávný prales Harudorum pagus) je nejvyšší pohoří severního Německa a rozkládá se ve spolkových zemích Dolní Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko. Z Harzu přišli ve 12.století do Krušných hor horníci, přišli za obživou a někteří z nich, pro které byl život v Krušných horách příliš krušný, se v 16.století do Harzu zase vrátili. Odkud to víme? Podle krušnohorského nářečí, které s sebou do Harzu přinesli a které zůstalo dodnes zachováno v obcích Altenau, Sankt Andreasberg, Clausthal-Zellerfeld, Lautenthal a Hahnenklee. Poslední potomci horníků, kteří kdysi založili slávu sedmi horních měst v oblasti rudného revíru Horní Harz, pracovali na jámě Wolkenhügel v obci Bad Lauterberg, kde až do jeho definitivního zavření v roce 2007 těžili stříbro, olovo a zinek. Kdo nevěří, ať tam běží. Možná poběží stezkou, kterou kdysi kráčel Johann Wolfgang Goethe, Heinrich Heine nebo Hans Christian Andersen. Ti všichni byli pohořím očarováni, třeba pro množství překrásných sádrovcových, dolomitových a vápencových jeskyní nebo pro jeho 17 vodních nádrží (Harz patří k územím velmi bohatým na srážky). A kolik je tam věží a věžiček, zámků a zámečků, hradů zřícených i těch zachovalých, to už si spočítejte sami.
Poznámka 2 - Bývalé hanzovní město Seehausen se z temnoty dávnověku vynořilo na přelomu 10. a 11.století, kdy stál na levém břehu řeky Aland markraběcí strážní hrad se slovanskou osadou, o které se již v roce 1196 mluví jako o malém městečku „oppidu“ a v roce 1327 zažívá největší rozkvět jako hanzovní město. Běsy třicetileté války a nakonec velký požár v roce 1722 město z velké části zcela zpustošily a dnes je Seehausen malé ospalé městečko se středověkým centrem, z jeho čtyř bran bývalého opevnění zůstala zachována jediná, stejně jako několik částí hradeb.
Poznámka 3 - Město Blankenburg leží ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko na severním okraji pohoří Harzu v nadmořské výšce cca 234 m n.m. a západně od Quedlinburgu. První písemná zmínka o strážním hradě Blankenburgu, stojícím na lesklé vápencové skále, je z roku 1123, ale již v letech 1180-82 zažil první zkoušku ohněm. Fridrich, řečený Barbarossa, k němu upřel nejen své přísné oko, ale svou pádnou ruku, protože se rozhodl ho dobýt, místní pánové totiž přísahali věrnost jeho úhlavnímu nepříteli z rodu Welfů, vévodovi Jindřichu Lvu. V průběhu staletí se tu přehnala válečná vřava a zkáza několikrát, zle se měšťanům vedlo v době třicetileté války, kdy bylo město v roce 1625 vojskem dokonce obsazeno a těžce zkoušeno. Jistého rozkvětu se dočkalo na konci 17.a v 18.století, kdy tu bylo tak bezpečno, že se tu v letech 1796 - 1798 mohl na svém útěku ukrývat i Ludvík VIII. Dnešní návštěvník se může ukrýt před nudou v bývalém vévodském letohrádku s půvabnými barokními zahradami, které patří ke skvostům zahradnické architektury v Evropě.
Poznámka 4 - Město Quedlinburg leží ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko na severním okraji pohoří Harzu a západním břehu řeky Bode v nadmořské výšce 123 m n.m. Díky úrodné údolní nivě řeky Bode tu žili lidé už neolitu, jak dokládají nálezy z 55 neolitických sídlišť. Ale většího významu dosáhla osada až v 10.století, kdy tu stál pyšný královský hrad, na kterém v roce 973 přísahali věrnost tehdejšímu panovníkovi Otovi Velkému také český kníže Boleslav I. a polský kníže Mieszko I. Ale koruna jednoho dne statky i polnosti prohospodařila, a tak tu v pozdním středověku pod dohledem nedalekého opatství vládl stav měšťanský, jehož přičiněním a pílí se stalo nyní už město Quedlinburg v roce 1384 členem Dolnosaského svazu měst a v roce 1426 dokonce členem Hansy. Takováto svobodomyslnost vedla k logickému střetu s církevní mocí, roztrpčení měšťané se uchýlili k násilí a v roce 1477 se pokusili abatyší Hedviku Saskou z města vyhnat, za což byli náležitě potrestáni. Toto příkoří měšťané však církevní vrchnosti vrátili za pár let později, když propukly selské války.
Poznámka 5 - Město Thale leží ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko na severovýchodním okraji pohoří Harz v nadmořské výšce 156 m n.m. Povstalo někdy na začátku 10.století, což mohou místní doložit písemnou zmínkou v souvislosti s klášterem Wendhusen, který byl jako útočiště počestných panen založen už v roce 840 a v selských bouřích roku 1525 opět srovnán se zemí. Říci „thale“ znamená mít na jazyku chuť železa, neboť první železná huť zde byla založena v roce 1445. Zlá vůle ji sice v době třicetileté války zničila, ale měšťané, povzbuzení dostatkem místní rudy i dřeva, ji už roku 1648 obnovili; s krátkými přestávkami měla co na práci až do roku 1714. Říci „thale“ znamená také první smaltovnu plechů v Evropě v roce 1835, a když sem přivedli roku 1862 železnici, přineslo to Thale mezinárodní věhlas a 10 % světové produkce smaltů. Komu by nevoněla železná ruda a neměl by oko pro malebnost smaltu, tomu je radno navštívit slavný minerální Hubertův pramen, který obsahuje léčivý radon a o jehož účincích by nám mohli vyprávět i Goethe či Heine. 20.století přineslo početné zakázky na výrobu vojenských ocelových helem a davy víkendových výletníků, kteří tu hledají to, co jim chybí v rušných a šedivých ulicích Berlína.
Poznámka 6 - Wendhausen nebo-li Wendhusen byl ženský klášter, založený již před rokem 840 jako vůbec první klášter na saské půdě. Byl zničen v roce 1525 v době selských válek.Malá obec s tisíciletou tradicí a jen necelými sedmi sty obyvateli Warnstedt je proslavená svým starým holandským větrným mlýnem, který nechali místní v roce 1992 zrekonstruovat, aby ho mohli obdivovat hojní turisté, kteří se sem sjíždějí k tradiční střelecké slavnosti. Král střelců pak před jejich očima dostane tuplák, jehož původ se datuje až do roku 1645.
Poznámka 7 - Lidová pověst „Der Zug der Zwerge über den Berg“ (DS 154) je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů „Deutsche Sagen“ (1816-1818). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a po svém převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková