O kouzelném býčím rohu

Joseph Haltrich

Byl jednou jeden bohatý muž, kterému zemřela žena a zanechala mu malou dcerku, která se jmenovala Grétka, a tu nade vše miloval. V sousedství žila jedna vdova, která měla také dceru. Té říkali Tříočka, protože měla tři oči. Jednoho dne přilákala vdova malou Grétku k sobě a řekla jí: „Podívej, když si mě tvůj otec vezme za ženu, budu ti dobrou matkou; budu ti česat vlasy zlatým hřebenem, obličej mýt mlékem a k pití ti dám víno. Moje dcera bude odhánět mouchy, když budeš spát, a když se vzbudíš, bude si s tebou hrát!“ To se malé Grétce líbilo, a proto prosila otce tak dlouho, dokud ho neuprosila a sousedku si nevzal za ženu. Několik dní se měla Grétka po královsku, ale brzy se z nové matky vyklubala opravdová macecha. Váda byla jejím denním chlebem, pro výprask nešla ani dva slepičí kroky, a když si to ubohá Grétka postěžovala svému otci, nakládala s ní ještě hůř. Inu mají to macechy podivné zvyky! Grétka musela pro Tříočku prát a drhnout šaty a košile, až jí z toho krvácely prsty, k tomu každý den pást býky a aby toho nebylo málo, při tom pasení ještě předla len. Často ji bývalo do pláče a naříkání, zvláště když byla sama na poli s býky a nikdo ji nemohl slyšet.

Jednoho dne k ní přišel ze stáda krásný býk a soucitně se zeptal: „Proč pláčeš, ubohé dítě?“ „Jak nemám plakat, když od rána do večera předu len a dostávám za to od macechy jen další výprask?“ Tu býk pravil: „Dobrá, pomohu ti, podej mi ten len!“ Grétka to udělala a býk len bez váhání spolknul. To se jí srdce málem zastavilo, ale býk ji konejšil: „Neboj se, dítě, trochu se prospi, jak se probudíš, bude len spředený.“ Tak se Grétka uložila a pospala si a sotva se probudila, leželo vedle ní vřetánko s krásnou přízí.

A bylo po starostech! Od nynějška se kolovrátku ani nedotkla. Kolik lnu dostala od macechy, tolik vždy spředla, neboť býk tu práci dělal za ni. To bylo maceše za nějaký čas podezřelé a začala v tom tušit nějakou neplechu. Proto poslala na pastvu svoji tříokou dceru, aby hlídala. Ale Grétka si věděla rady! Usedla ke kolovrátku a pilně předla a k tomu si broukala kolébací písničku, až z toho Tříočka usnula. A když spala, dala Grétka len býkovi, a když se Tříočka vzbudila, byl už všechen spředený. Tak nemohla večer matce říci nic jiného, než že Grétka celý den pilně předla.

Ale jednoho dne, když byla Grétka zase na pastvě s Tříočkou, zpívala tu svoji ukolébavku trochu ledabyle. Tříočka nespala a svým třetím okem všechno viděla, a když přišla večer domů, řekla matce, jak to bylo. Macecha se rozhodla, že se býka zbaví; Grétce naložila na záda nespočítaných. Grétka běžela k býkovi a vše mu vypověděla. „Se mnou je amen,“ řekl býk: „ale postarej se, aby sis, až budu mrtev, opatřila špičku mého rohu.“

Když druhého dne Grétka na poli hlídala býky, přiletěl obrovský a bzučel tomu býkovi kolem hlavy tak zběsile, až z toho byl ubohá býk celý říčný a splašil se a běžel bezhlavě pryč. To nebyl žádný obyčejný ovád, nýbrž macecha, která byla zlá čarodějka a uměla se proměnit. Býk se blížil k mostu, který vedl přes hlubokou propast, a tu ho bodl ovád do obou očí, takže nic neviděl, most minul a zřítil se do propasti. Plačící Grétka sestoupila dolů a tam našla svého přítele mrtvého. Při pádu si ulomil špičku pravého rohu, tak ji vzala a ukryla.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Byly to pro Grétku časy věru zlé. Macecha jí dávala stále těžší práce, neustále ji peskovala a výpraskem také nešetřila. Tříočka sice nepracovala, jen se stále parádila a dělala jen to, co ji bavilo, ale přesto nevyrostla do takové krásy jako Grétka. To macechu užíralo, a tak se rozhodla, že se Grétky jednou pro vždy zbaví. Jednoho dne ji zavedla hluboko do jednoho černého lesa a poslala ji, aby nabrala vody z pramene. Zatímco se Grétka činila, macecha se proměnila v černého brouka a sedla si na keř, aby pozorovala, jak ji bude Grétka hledat a nakonec zabloudí a bude po ní! Inu macechy si vědí vždy rady.

Když se Grétka vrátila s vodou, po maceše nebylo ani stopy. Celá ustrašená běhala sem a tam, aby ji hledala, a když nastal večer, byla stále hluboko v lese a neznala cestu domů. Tu ji při tom běhání spadla na zem špička býčího rohu, kterou nosila neustále na prsou. Grétka ji zvedla, ale ona ji opět sklouzla na zem, a když ji zase zvedla, spadla po třetí. A tu se tu objevilo velké býčí stádo, až se z toho bělal les. A ten poslední býk, ten byl nejbělejší a měl zlaté rohy. Šel ke Grétce, aby se před ní poklonil, ale najednou neklidně zatřásl hlavou, zahrabal kopyty a vyrazil do křoví, kde seděla macecha. Ta se rychle proměnila v medvěda a pustila se do boje s býkem. A byl to boj urputný! Nakonec býk se zlatými rohy srazil medvěda k zemi, ale zlomila se mu přitom špička pravého rohu. Medvěd zůstal bezvládně ležet a býk šel a položil se ke Grétčiným nohám. A jí se zdálo, že má v očích prosbu. Tu ji přišla na mysl špička býčího rohu, kterou nosí u sebe, a tak ji vyndala a přiložila na místo té zlomené.

Sotva se tak stalo, ten býk se proměnil v krásného prince a ti ostatní býci v jeho ministry a služebníky. Princ Grétku popadnul a jel s ní do své říše, aby tam slavili krásnou svatbu.

A macecha? Ta byla odsouzena zůstat v podobě, ve které byla. Od těch dob musela po světě bloumat jako strašlivý medvěd, a pokud neumřela, chodí tam v tom černém lese dodnes.




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Das Zauberhorn“ je ze sbírky lidových pohádek



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková