O králi, který měl dobré srdce

Jitka Vlk Martináková

Byl jednou nemladý nestarý král, kterého omrzelo panování, a tak jednoho dne předal vládu svému synovi a vydal se do světa a s sebou si vzal jen své dobré srdce.

Šel a šel, až přišel do jedné vsi, kde potkal uplakané děti. Ptal se jich, co se jim stalo a ony mu vyprávěly, že mají zlou macechu, která je vyhnala z domova. Král vzal děti za ruku a šel s nimi do jejich domu. Když je uviděla macecha, měla na jazyku místo křesťanského pozdravení zlé slovo, ale král jí řekl: „Zadrž, dobrá ženo, něco ti dám.“ A dal té ženě kousek svého srdce a ona se usmála, pohladila děti po vlasech a tiskla je k sobě.

Král šel dál, až přišel do jiné vsi, kde potkal starého psa, kterému teklo z očí a sotva se vlekl. Král se ho ptal, co se mu stalo a pes mu vyprávěl, že se mu sedlák za jeho věrné služby odvděčil místo jídla bičem. Král vzal psa a šel na statek. Když ho sedlák se psem uviděl, měl na jazyku místo křesťanského pozdravení zlé slovo a v ruce držel bič, ale král mu řekl: „Zadrž, dobrý muži, něco ti dám.“ A dal sedlákovi kousek svého srdce a tomu klesla ruka, vypadnul z ní bič a psu přinesl misku s jídlem.

Král šel dál, až přišel do jiné vsi, kde potkal starou uplakanou žebračku. Když se jí ptal, co se jí stalo, tak si mu stěžovala, že na ni rychtář poslal psy. Tak král ženu vzal a šel s ní k rychtáři. Když ho rychtář viděl přicházet s žebračkou, měl na jazyku místo křesťanského pozdravení zlé slovo a užuž chtěl přivolat psy. Když tu král pravil: „Zadrž, dobrý muži, něco ti dám.“ A dal rychtáři kousek svého srdce a ten se usmál a pozval žebračku ke stolu.

Tak chodil král od vesnice k vesnici, od města k městu, přes hory a doly, přešel poušť a přepul moře; a všude, kde potkal člověka bez srdce, neváhal a dal mu kousek svého.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Králi zbyl poslední kousek srdce, když jednoho dne přišel zpět ke královskému městu, kde vládl jeho syn. V ústrety mu zněl zvuk umíráčku; muži v kápích shazovali z vozů mrtvé a jiní je házeli do hlubokých jam. Opodál to vše pozorovala krásná paní celá v černém. Král se jí ptal, co se tu stalo. Tu se otočila a on se díval do jejích černých očí, jako by hleděl do zrcadel. Pak se obrátila zpět k městu a král řekl: „Zadrž paní, něco ti dám!“

A král podal Smrti poslední kousek svého dobrého srdce.







www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková