O ztracené odvaze

Jitka Vlk Martináková

Žila byla jedna stařenka. Při křtu jí dali jméno Marie, a protože byla po celý svůj život k lidem dobrá, tito její jméno nezapomněli a říkali jí doposud Marie. Stařenka Marie žila až na samém konci vsi, její domek stál nedaleko lesa. Les to byl hluboký a černý. Lidé tam chodili velmi neradi a jen když opravdu museli, třeba pro dřevo, houby nebo jahody. Stařenka Marie se lesa nebála, pravidelně odtamtud přinášela podivuhodné byliny a koření, pro které si přicházeli lidé z blízka i dálky. Stařenka Marie byla vyhlášená bylinkářka a kořenářka.

Jednoho časného rána stařenka Marie vstala jako obvykle, sotva doznělo první kohoutí zakokrhání a vydala se do lesa. Kráčela lesní pěšinou, až přišla na paseku, kde v borůvčí rostla hojnost kostrounku. [pozn1] Ale když se sehnula, aby natrhala kostrounčího listí, přepadla ji pojednou podivná slabost. „Dále to nepůjde.“ ozval se za ní tichý hlas: „Dále už ne.“ Stařenka Marie se ohlédnula a na okraji paseky, na cestě kterou zrovna přišla, stála podivná bytost. „Kdopak ty jsi?“ zeptala se. „Odvaha Ztracená.“ špitlo to poloprůsvitné stvoření. „Tak to ten kostrounek už nenasbírám.“ povzdechla si stařenka Marie, obrátila se a kráčela zpět domů. Odvaha Ztracená šla s ní.

Když večer přišli lidé pro kostrounek, museli odejít z nepořízenou. A protože si všimnuli Odvahy Ztracené, která si zatím udělala pohodlí v koutku za pecí, tak toho byla brzy plná celá vesnice. „Stařenka Marie nepřinesla kostrounek.“ neslo se od ucha k uchu. A lidé pokyvovali hlavami a říkali: „Bez kostrounku bude zle.“

Za pár dní se stařenka Marie vydala opět do lesa, šla a šla a zrovna, když se v doubravě sehnula pro květ rozrazilu[pozn2], popadla ji pojednou taková slabost, až se zakymácela. „Dále to nepůjde.“ ozvalo se za ní a ani se nemusela ohlížet, byl to hlas Odvahy Ztracené: „Dále už ne.“ „Tak to nebude ani rozrazil.“ povzdechla si stařenka Marie a obrátila se k domovu.

Když večer přišli lidé pro rozrazil, museli odejít s nepořízenou. A opět viděli Odvahu Ztracenou, kterak sedí na štokrleti u kamen, a vsi se neslo od ucha k uchu: „Stařenka Marie nepřinesla rozrazil, to je věru zlé.“

Uběhlo pár dní a stařenka Marie se vydala opět do lesa. Přišla na jeho okraj a chtěla se u cesty sehnout pro čarovník[pozn3], ale tu jí popadla taková bolest, že se jí zatajil dech a před očima měla černo. „Dále to nepůjde.“ řekla jí za zády Odvaha Ztracená. „Dále už ne.“ „Ani čarovník?“ povzdechla si stařenka Marie a vydala se domů.

Když přišli večer lidé pro čarovník, našli stařenku Marii s prázdnýma rukama. Odvaha Ztracená seděla na sesličce u stolu. A lidé si pak povídali“ „Stařenka Marie nepřinesla ani čarovník.“

Jednoho rána stařenka Marie opět vstala, aby se vydala do lesa, ale sotva otevřela branku, popadla jí taková slabost, že se musela posadit na špalek. „Dále to nepůjde.“ ozval se za ní ten známý hlas: „Dále už ne.“ Stařenka Marie se obrátila zpět a když přišli večer lidé, museli odejít s nepořízenou a viděli, že Odvaha Ztracená sedí v nohách stařenčiny postele.

Uběhlo zase pár dnů a stařenka Marie vstala, aby vyšla na zápraží, ale sotva se její noha dotkla prahu, popadla ji taková slabost, že se zhroutila na zem. „Dál to nepůjde.“ zašeptala Odvaha Ztracená: „Dále už ne.“ Stařenka Marie si jen povzdechla a ulehla zpět do postele.

Večer lidé nepřišli, věděli, že stařenka Marie už nemá žádné koření ani bylinky.

Druhého dne chtěla stařenka Marie vstát, ale popadla ji taková slabost, že klesla zpět do peřin. „Dál to nepůjde.“ zašeptala Odvaha Ztracená, která stála u pelesti a dívala se ni „Dál už ne.“ Stařenka Marie se jen slabě pousmála a zavřela oči.

A když chtěla druhého rána stařenka Marie otevřít oči, popadla ji taková slabost, až se jí zastavilo srdce.

Dál to nepůjde.Dál už ne.“ zašeptala Odvaha Ztracená a zmizela. [pozn4]




Poznámka 1 - Kostrounek neboli medvědice léčivá (Arctostaphylos uva-ursi) je zelený keřík velmi podobný brusince s krásně červenými plody moučnaté chuti. V lidovém léčitelství se tato bylina používá při léčbě ledvinových chorob a chorob močových cest.
Poznámka 2 - Rozrazil lékařský (Veronica officinalis) je vytrvalá bylina, vysoká až 25 cm s hroznem drobných bleděmodrých kvítků. V lidovém léčitelství se používá na pro své protizánětlivé účinky při léčbě chorob ledvin, žaludku, poruch krvetvorby a pod.
Poznámka 3 - Čarovník neboli třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina s půvabnými žlutými květy s nápadnými tyčinkami. V lidovém léčitelství se používá při ledvinových i plícních chorobách, pro podporu krevního běhu, vylučování žluči a pod.
Poznámka 4 - Tuto pohádku o Odvaze Ztracené inspirovala jedna stará dáma, která se mi svěřila, když jsem ji jednoho dne doprovázela domů, že nějak ztrácí odvahu, její svět se stává menším a menším.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková