Noční můrka ve Frísku

Anonym

Občas přichází ke spícím lidem strašidýlko, můrka, která si lehne spáčům na hruď a tlačí je tak silně, že se nemohou ani hnout a sotva mohou ještě dýchat. Lidé tomu strašidýlku říkají ve východním Frísku a Severním Oldenburgu Waldriderske neboli noční můrka. Pokud si chce být člověk jist, že ho v noci nebude tlačit můrka, nesmí si ve spánku lehnout na levou stranu, na břicho nebo na záda. Dále musí člověk uzavřít klíčovou dírku zátkou. Taky se té nehezké věci může ubránit tím, když jdouc do postele, postaví svoje boty tak, že podpatky stojí u hrany postele. Noční můrka musí totiž před tím, než vleze člověku do postele a nalehne na něj, vstoupit do bot spáče. Ale když jsou boty obráceny směrem pryč, nemůže si můrka nic začít a musí světnici skrze klíčovou dírku opět opustit, protože se neumí v těch botách otočit. Komu se podařilo ucpat klíčovou dírku, zatímco je můrka ve světnici, ten ji zajal.

Jednou kotvila u břehů Friederikensiel malá loď. Před tím než šel lodník s ostatními spát, byl tak chytrý, že před kójí postavil svoje boty obráceně, aby nemohla můrka dovnitř a nic mu neudělala. Sotva se posádka lodi uložila ke spánku, tu přes vodu přiletěla na koštišti jedna můrka, shora se vlámala dovnitř do kajuty a už si chtěla lehnout na lodníka. Ale netušila, že tento ji má ve své moci, neboť před kojí stojí jeho boty obráceně. A tento ji čile popadnul za vlasy. Tu můrka křičela: „Pusť mé vlasy, chytni mne raději za šaty!“ A lodník byl tak hloupý, že její vlasy pustil a popadnul ji za šaty, tím nad ní ovšem ztratil moc a ona mu utekla. „Huuu! Huuu!“ kříčela můrka na koštišti a uháněla přes vodu pryč. Když ráno lodník a jeho lidé vstali, našli na lodi krvavé skvrny.

Jednoho mladíka můrka velmi soužila. Jedné noci opět cítil, jak mu něco leze vzhůru po nohách a chce ho tížit. Vzchopil se, jednou rukou ji popadnul, ale nemohl ji udržet. Postava zmizela klíčovou dírkou ve dveřích, kudy přišla. Další noci vzal do ruky dveřní řemen a čekal dokud můrka nepřijde. Když ji slyšel protahovat se dovnitř, potáhnul řemenem a tím klíčovou dírku ucpal a můrka byla uvězněná uvnitř. Když nastal den a do jeho kajuty vniklo světlo, uviděl na židli sedět krásnou dívku. Protože nebyl ještě ženatý, vzal si ji za ženu, žil s ní mnoho let spokojeně a pokojně a jejich manželství bylo požehnáno dětmi. Domácnost žena vedla k jeho velké spokojenosti a on se s ní cítil opravdu šťastný. Často muže prosila, jestli by mohl otevřít na dveřích klíčovou dírku, nebo ten řemen na dveřích uvolnit, ale on se střehnul to udělat. Nakonec svoje odrostlé děti přemluvila k tomu, aby o půlnoci klíčovou dírku otevřely a řetízek uvolnily. Sotva se tak stalo, tu zvolala: „Ach, zvonů bolestná melodie, tak šumí písečné pláže mé Anglie!“

A od té doby muž svou ženu můrku nikdy neviděl. Ale dokud žil, cítil její blízkost a láskyplnou péči. Neviditelné ruce udržovaly dál celý dům v pořádku a každou neděli našel svoje oblečení a prádlo dětí vyprané a vyžehlené na postelích.[pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pověst „Die Waldridersken“ není prací bratří Grimmů, ale pochází ze souboru anonymních pověstí ze spolkové země Dolní Sasko v projektu virtuální knihovny Gutenberg. Přeložila Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková