Dambecký zvon v Röbelu

Anonym

V Dambecku [pozn1] prý kdysi stál kostel, jehož zvonice byla boží rukou pohřbena v místním jezeře, ze kterého pak nepokojné zvony vždy na Sv.Jana vycházely ven, aby se v polední hodině vyhřívaly na slunci. A dělo se tak od nepaměti.

Jednou se vydalo několik dětí z Röbelu [pozn2], aby rodičům zaneslo oběd na pole. Když děti přišly k jezeru, sedly si na břeh a praly své šátky. Tu uviděly, že opodál leží v trávě zvony; jedno děvčátko si pověsilo svůj šátek na jeden z nich, aby ji tam uschnul. Po nějaké chvíli se ovšem daly dva ze zvonů na pochod a ponořily se opět do jezera, ale ten třetí, na kterém ležel šátek, se nemohl z místa. Děti nelenily a utíkaly do města, kde vyprávěly, co se jim přihodilo. V mžiku byl celý Röbel na nohou a hnal se k jezeru. Bohatí měšťané, kteří si usmyslili, že zvon odvezou do města, nechali zapřáhnout nejdříve osm, potom šestnáct a nakonec koní, co jen měli, ale všechno to bylo nadarmo. Zvon se ani nehnul.

Tu šel tou cestou jeden chuďas se dvěma voly, a když viděl tu občanskou nouzi, měl se k pomoci a s těmi dvěma voli bez velké námahy odvezl zvon do Röbelu, kde ho pověsili do zvonice novoměstského kostela.

Od těch dob pokaždé, když zemřel nějaký chudák a příbuzní neměli, aby mu zaplatili zvonění, rozezněl se dambecký zvon sám od sebe a hřímal do dáli: „Dambeck! Dambeck!“ [pozn3]




Poznámka 1 - Ruiny pozdně románského kamenného kostela z 1.poloviny 13.století v Dambecku v jihovýchodním Meklenbursku, který byl zničen v době třicetileté války, můžete vidět ještě dnes.
Poznámka 2 - Město Röbel, které leží na břehu jednoho z Meklenburských jezer, najdete na okraji Müritzského národního parku, který návštěvníkům díky nízké hustotě obyvatelstva nabízí takřka nedotčenou přírodu.
Poznámka 3 - Lidovou pověst „Die Dambecksche Glocke in Röbel“ přeložila a převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková