Greifenstein

Anonym

Hradní pán na Greifensteinu[pozn1] měl půvabnou a milou dceru, která po smrti své matky trávila své dny osamocena na hradě, neboť její otec těkal po okolí za různým dobrodružstvími, šarvátkami a divokým lovem. Jejím jediným společníkem a zároveň věrným učitelem byl hradní kaplan, který její matce na smrtelném loži slíbil, že bude o to rytířské dítě starostlivě pečovat.

Přišel však čas, kdy se do dívčina srdce vkradla láska, kterou pocítila k jednomu počestnému, ale chudičkému chlapci. Hradní kaplan sice pannu otcovsky varoval, avšak dosti milostné náklonnosti dvou mladých a horoucích srdcí nepřekážel a ti dva se v jedné nestřežené hodině tak zapomněli, že následky jejich provinění byly brzy očividné.

Toho času poslal hradní pán na Greifenstein jednoho pacholka se zprávou. Co nejdříve se prý vrátí domů a pro dceru s sebou přivede ženicha. Tato zpráva v bezstarostném a milujícím srdci rytířské dcerky způsobila bouři, s nářkem se svěřila hradnímu kaplanovi, který byl pohnut milosrdenstvím, a tak ji jednou podzemní chodbou zavedl do pustiny, kde ji zaopatřil jídlem a tím nejnutnějším k životu; tam za ní pospíšil i její milenec a žili tam pospolu.

Hradní pán přispěchal brzy nato. Vyptával se na svoji dceru, ale byla pryč. Nikdo o jejím zmizení nevěděl, nikdo u ní prý nebyl vyjma kaplana. Rytíř na kněze tedy zprudka uhodil a ten ho zpravil o útěku jeho dcery s milencem. Hradní pán však chtěl vědět i místo pobytu uprchlíků, ale to mu kaplan neřekl, a tak byl uvržen do nejtemnějšího žaláře.

Rytíř pronesl strašlivou kletbu. Nikdy své cti a počestnosti zapomětlivé dceři neodpustí a ten kněžík nikdy více neuvidí denní světlo. Kdyby některou z těch věcí přece jen učinil, nechť on sám do roka zemře a jeho duše nechť nenajde nikdy pokoje.

Tak uplynul rok. Ubohý kněz úpěl v temném žaláři a milenci bydlili nuzně v tmavé jeskyni a živořili z lesních plodů, masa divé zvěře a čisté vody ze studánky. Tu se událo, že drsný hradní pán jednou při lovu zabloudil do těch míst v divočině a potkal tam lítost vzbuzující stvoření, oblečené do zvířecích kožek, které mu pokynulo, aby ho následoval. Rytíř se za tím divým mužem vydal a on jej dovedl do jeskyně a tam hradní pán uviděl, jak na zvířecích kůžích leží na bříšku kojenec přikrytý hadry a svoje vlastní dítě – dceru, jak usilovně hryže nohu ulovené vlčice.

Tu rytíře opanoval lidský cit, rozplakal se a svojí dceři odpustil a poručil nalezeným milencům, aby ho následovali na hrad a na svoji kletbu nepomyslil.

Kněz si ve svém žaláři ochočil mládě hada. To půvabné zvíře se živilo zbytky jeho nuzné stravy, která mu byla dopřána. Ale had rostl a rostl a žádal stále více jídla. Tak ho jednou kaplan ve spánku zabil svojí holí, ačkoliv mu had nijak neublížil. A tu hůl pak vrazil do jednoho kruhu, který byl ve stěně žaláře zazděn.

Když kající se rytíř odpustil své dceři, vzpomněl si také na uvězněného kněze. A protože mu chtěl sám vrátit svobodu, vydal se za ním, ale na cestě dolů klopýtnul a zřítil se po schodech dolů a zlomil si vaz. Když ho našli, křečovitě rukou objímal kamenný svorník zábradlí. Jeho bloudící duch nenalezl nikdy klidu, prý dokud hůl hradního kaplana z toho kruhu sama nespadne a dokud se ten kamenný svorník nerozpadne v prach. Ta hůl byla prý na hradě Greifenstein ještě v roce 1809, dneska už tam není, ale ten kamenný svorník je stále pevný a neporušený.[pozn2]




Poznámka 1 - Půvabný hrad Greifenstein najdete pár kilometrů na severozápad od Vídně, na pravém břehu Dunaje.
Poznámka 2 - Pověst "Der Stock im Schlossse zu Greifenstein“ je ze sbírky rakouských pohádek "Die schönsten Märchen aus Österreich". Překlad Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková