Spiritus familiaris

Bratři Grimmové

Spiritus familiaris bývá obyčejně uchováván v dobře uzavřené lahvičce, vyhlíží něco mezi pavoukem a škorpiónem a bez ustání v té lahvičce pobíhá. Kdo si jej koupí, tak u toho zůstává, ať tu lahvičku založí kamkoliv, vždy se k němu zase vrátí. Nosí velké štěstí, zjevuje ukryté poklady, přináší lásku přátel a do srdci nepřátel zasévá strach, v boji dodává odvahu a jeho majitel vždy zvítězí, chrání před zajetím i žalářem. Člověk o něj nemusí mnoho pečovat, jen je třeba ho koupat a šatit jako mandragoru čili šibeníčka. Kdo jej ale drží do své smrti, ten musí pak s tím šotkem do pekla, proto jeho majitel hledá, komu by ho prodal. Ale nedá se ho zbavit jinak, že ho prodáte ještě laciněji, než jste koupili. Zůstane totiž nakonec u toho, kdo jej za nejmenší minci koupil.

Jeden voják, který si jej koupil za jednu korunu a pak jeho nebezpečnost seznal, jej hodil jeho původnímu majiteli pod nohy a spěchal pryč. Ale když přišel domů, našel šotka opět v torně. Nic lepšího ho tenkrát nenapadlo, než hodit lahvičku do Dunaje.

Jeden koňský handlíř a forman z Augsburku [pozn1] jel do jednoho věhlasného německého města. Ta dlouhá cesta jeho zvířatům však neprospěla, v městské bráně mu padnul první kůň, v hostinci druhý, a za pár dnů přišel o zbývajících šest. Nevěděl si rady, chodil po městě a stěžoval si lidem na pohromu, která ho byla potkala. I stalo se, že mu jeden forman, s kterým se setkal a kterému o svém neštěstí vypověděl, pravil: „Buďte bez starostí, já vím, jak vám pomoci, ještě mi budete děkovat.“ Koňský handlíř si myslel, že jsou to jen taková prázdná slova. „Ne, ne, příteli, bude vám pomoženo. Jděte do tohoto domu a ptejte se po společnosti...“ kterou mu jmenoval: „té řekněte svoji historku a poproste o pomoc.“

Koňský handlíř poslechl jeho rady a šel do toho domu a řekl chlapci, který mu otevřel, že jde k těm a těm lidem. Musil chvíli čekat na odpověď. Konečně se hoch vrátil a dovedl jej do komnaty, kde kolem kulatého stolu sedělo několik mužů. Oslovili ho jménem a řekli mu: „Osm koní ti pošlo a tou ztrátou si velmi zasažen, přicházíš tedy na doporučení jednoho našeho druha, abys u nás pomoc vyhledal; dosáhneš, čeho si žádáš.“ Musil si sednout k vedlejšímu stolu a po uplynutí pár minut mu podali nějakou krabičku se slovy: „Tuto krabičku nos u sebe a rázem zbohatneš, ale střez se, pokud nechceš být opět chudý jako kostelní myš, tedy střez se ji někdy otevřít.“ Handlíř se zeptal, cože má za tu krabičku zaplatit, ale ti mužové nechtěli nic, jen musel své jméno zapsat do obrovské knihy, při čemž mu oni vedli ruku.

Koňský handlíř se vydal pryč, sotva však vyšel z toho domu, našel kožený měšec s třemi sty dukáty, za které si koupil nové koně. Dříve než to města opustil, našel ve stáji , kde měl ustájeny koně, obrovský hrnec plný starých zlatých tolarů. Šel-li kamkoliv a položil-li krabičku na tem, tu mu světýlkem ukázala, kde je ztracené či před lety ukryté zlato, takže jej snadno mohl získat. Tímto způsobem získal obrovské bohatství bez toho, že by loupil či mordoval.

Když od něj jeho žena zvěděla, od čeho to bohatství pochází, velmi se polekala a pravila: „Ty s něčím zlým obcuješ, Bůh si nepřeje, aby člověk skrze nečisté síly k bohatství přišel, neboť jinak by neřekl, v potu tváře budeš svůj chléb vezdejší dobývati. Prosím tě, pro spásu tvojí duše, abys jel zpět do toho města a těm lidem tu krabičku vrátil.“ Handlíř, pohnut těmi slovy, se rozhodl a poslal jednoho pacholka s krabičkou zpět, aby ji vrátil. Ale pacholek přijel zpět se zprávou, že ony lidi se mu nepodařilo nalézt, a že nikdo neví, kam se byli poděli.

Jeho žena dávala pozor, kam muž krabičku ukrývá, a zpozorovala, že ji obyčejně ve vlastnoručně vyrobené kapsičce v kalhotách uschovává. Jedné noci vstala, krabičku vyndala a otevřela ji; tu z ní vyletěla bzučící moucha a otevřeným oknem zmizela pryč. Žena pak krabičku zase zavřela a na své místo ji strčila, aniž by si nějaké obavy činila z toho, že ta moucha uletěla. Od této chvíle se jejich dřívější štěstí změnilo v tu nejhorší smůlu. Koně buď pošli nebo byli ukradeni, obilí v sýpce se zkazilo, jejich dům po třikráte vyhořel a jejich nepředstavitelné bohatství vůčihledně mizelo.

Handlíř zabředl do dluhů a zchudnul do nuzoty. Nakonec ve velkém zoufalství nejdříve podříznul nožem svoji ženu a poté si sám prohnal hlavou kulku.[pozn2]




Poznámka 1 - Augsburg je historické město na soutoku řek Lech a Wertach ve spolkové zemi Bavorsko. Najdete ho, když se vydáte z Mnichova na severozápad cca 50km po dálnici A8.
Poznámka 2 - Pověst "Spiritus familiaris“ je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů. Překlad Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková