Zaječí nevěsta

Bratři Grimmové

Kdysi dávno žily matka s dcerou a ty měly půvabnou zahrádku se záhonem krásného zelí. Není divu, že se tam jednoho dne objevil hladový zajíc a na zelí si pochutnával tak, že bylo matce ihned jasné, že jejich zásoba zelí na dlouhý zimní čas se brzy rozplyne v zaječích útrobách. Tak poslala na zahradu dceru, aby zajíce chytila a snad i zabila. Jenomže dívce bylo krásného huňatého zajíčka líto, a tak mu jen domlouvala, aby ho od neblahého konaní odradila. Zajíc po ní loupnul sametovým okem a řekl, že nechá zelí být, pokud nasedne na jeho ocásek a on si ji bude moci odvézt do své zaječí nory. Tohle přání jí bylo k strašlivému úleku, a tak utekla zpět do světničky.

Dalšího dne však matka uviděla, jak si ten samý zajíc opět pochutnává na jejím zelí, což ji rozzlobilo, a tak poslala dcerku, aby zajíce zabila. Ale vše dopadlo jako prve. Zajíc vyslovil svou drzou podmínku a dívka odmítla za zelí zaplatit takovou cenu.

Ale třetího dne, když matka nenechavého zajíce spatřila, převelice se rozzlobila, a tak když dceru vyslala, aby zajíce konečně zabila, nevěděla si ubohá dívka jiné rady, než aby konečně svolila, nasedla na zaječí ocásek a ten se s ní okamžitě rozběhnul do zaječí nory. Tam ji zajíc poručil, aby zatímco on půjde zvát hosty na svatbu, připravila jídlo k hostině, měla uvařit zelí a prosnou kaši. A tak vařila a za chvíli už se začali hrnout svatebčané, ze širokého okolí přihopkali zajíci, vrána tu byla za faráře, liška za kostelníka, a oltář? Inu, ten měli pod širým nebem.

Dívka však byla smutná, do svatby se ji nechtělo a do zaječí už vůbec. Seděla v komůrce, když dovnitř zvesela vběhnul ženich a pobízel ji ke spěchu; hosté už měli žízeň. Ale ona na to nic neřekla a rozplakala se. Za chvíli ženich přiběhl znova; hosté už mají hlad! Ale dívka se rozplakala ještě usedavěji. A když přiběhl do třetice, že hosté již netrpělivě čekají, aby si s přípravami pospíšila, tu konečně vstala, ze slámy vyrobila panáka, natáhla na něj svatební šaty, posadila ho na stolici, prosnou kaši přikryla poklicí, zamíchala zelí a ze zaječí nory se opatrně vykradla a utekla zpět k matce.

Zajíčkovi zatím s pomalou nevěstou došla trpělivost a vtrhl do světničky, kde do ní hrubě šťouchnul, aby ji popohnal. Ale slaměný panák se skácel ze stoličky, hlava se mu odkutálela pod stůl a zmatený zajíček pochopil, že mu nevěsta utekla. I dal se do usedavého pláče. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Häsichenbraut“ (KHM 66) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková