Vlk kajícníkem

Joseph Haltrich

Pln žalu, smutku a rozmrzelosti pospíchal vlk do lesa, kde proklel svůj smutný osud, který ho uvrhoval jen do neštěstí. „Rány a hlad jsou tvůj denní chléb,“ povzdychnul si: „neustálý hlad a žádné nasycení, žádná čest a žádná radost. Moji předkové se měli lépe jako já, tučných soust měli dosyta, ale dnes jsou hříbata tak vzácná.“ Takto dlouho s nebývalou prudkostí reptal proti prozřetelnosti, ale nakonec přešel na kajícné myšlenky. „Když si to promyslíš,“ říkal si: „za všechno to neštěstí jsi vinen jen ty sám. Chtěl jsi všechny přechytračit a opičit se po lišákovi, vydával ses za polního hlídače [pozn1], rozuměl jsi dělení pozemků [pozn2], držel ses za faráře [pozn3] nebo za zpěváčka [pozn4], ale ani tvůj otec, dědeček ba dokonce pradědeček žádnému z těchto řemesel nerozuměli. Ty pyšný hňupe, chtěl jsi být chytřejší jako oni a všem těm uměním jsi chtěl z gruntu rozumět. Ano ty jsi hoden toho, aby tě náš Pán na místě srazil svými ohnivými šípy.“

Mezitím přišel do lesa, kde ho uviděl nějaký cikán, který rychle vylezl na strom. A co čert nechtěl, zrovna pod tím stromem běžel vlk a na mysli měl ohnivé šípy našeho Pána, když tu ten cikán, který se celý třásl strachem, upustil svoji sekeru a ta padla rovnou na vlka. „O Bože,“ zasténal tento: „ty jsi mne vyslyšel příliš rychle, já jsem to tak nemyslel.“ A vlk byl tak zdrcený, že si předsevzal, že svůj dosavadní život zcela změní. K tomu ho přepadnul stesk a rozhodl se obrátit k domovu, ačkoli mu ještě nedorostl ocas. Chtěl doma své ženě dokázat všechnu lásku a věrnost, svoje děti vychovávat správněji a poukázat na svůj varovný a odstrašující příklad. Také se chtěl odříci vší masité stravy a od té chvíle se živit jen lesními plody a žaludy, jen kořínky mu nesmějí již nikdy přijít na talíř. Dále se chtěl třikrát denně pořádně zmrskat a na všechny možné způsoby se stát zbožným. Tak doufal, že svoje hříchy zcela odčiní a jednou umře jako bohabojný tvor.

Dále není více o vlkovi nic známo než to, že mu jeho ocas znovu narostl. Ale ta jeho pyšná vlčí nátura se musela vrátit a výchova jeho dětí se mu musela nepovésti, neboť všechny výhonky jeho rodu jsou do dnešního dne zloději, vrahové a ničitele lesa. [pozn5]




Poznámka 1 - Jak se vlk vydával za polního hlídače a co z toho vzešlo, se dozvíte v poučné povídačce „Vlk a klisna“.
Poznámka 2 - Jak hloupý vlk dělil dědictví a bylo mu samotnému naděleno, se dozvíte ve veselé povídačce „Vlk a dva kozlové“.
Poznámka 3 - Jak měli vlka za faráře, a tak musel křtít, se dozvíte v rozpustilé povídačce „Vlk a svině s dvanácti selátky.“
Poznámka 4 - Jak vlk zpíval a jaké odměny se mu za to dostalo, se dozvíte v povedené povídačce „Vlk a deset kůzlátek“.
Poznámka 5 - Lidová pohádka "Der Wolf kehrt heim in sein Waldhaus und wird ein Büsser“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila a pro vaši potěchu po svém převyprávěla Jitka Janečková. Ze série veselých vyprávění o hloupém vlkovi je tento příběh bohužel poslední.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková