Sedlák, medvěd a lišák

Joseph Haltrich

Byl jednou jeden chudý sedlák a ten jel jednoho dne lesem s fůrou dřeva, když mu znenadání do cesty vstoupil medvěd a zařval: „Stát! Jednoho vola sem! Já tě naučím pustošit mi můj zelený dům!“ Sedlák se velmi vyděsil a ustrašeně prosil o prominutí: „Já jsem nevěděl, že ten les patří vám, pane medvěde.“, ale nic mu to nepomohlo, medvěd stál na svém. Nakonec sedlák pravil: „Milý pane medvěde, já vám dám ty voly rád i oba, ale dovolte mi to dříví zavézt domů, jinak mi děti zmrznou!“ Tu si medvěd pomyslil: „Dva jsou lepší než jeden!“ a předstíral slitovaní: „Nu, že jsi to ty a kvůli tvým dětem, tedy dobrá! Ale zítra v tomto čase tu budeš i s oběma voly, to mi přísahej!“ Tak sedlák složil svatou přísahu. [pozn1]

Když medvěd zmizel v houštině, jel sedlák dál a plakal a naříkal nad svými krásnými volky. Tu mu před vůz skočil lišák, který byl ukrytý v houští a všechno viděl i slyšel: „Ubohý muži, dobře vím, co ti schází, všechno jsem vyslechnul. Co mi dáš, když ti tvoje volky zachráním?“ Šťastný sedláček zvolal: „Co bych vám, pane lišáku, dal? Všechno, co si budete přát!“ „Inu, necháš mě třikrát ti olíznout zadek!“ To bylo opravdu dost podivné přání a sedlákovi nebylo pravda moc po chuti, ale co si měl počít, chtěl-li volky zachránit? Nakonec tedy souhlasil. Tu mu lišák pravil: „Buď ráno v určeném čase, jak jsi slíbil, v lese, a když se objeví medvěd, zavolám na tebe, pak musíš medvědovi říct, ze jsem lovec, a o to zbývající se postarám.“

Tak šel sedlák spokojeně domů a druhého dne byl se svým potahem v určeném čase na určeném místě. Za chvíli se objevil medvěd a velmi se zaradoval, že sedlák dodržel slovo. Užuž se sápal na volky, když se z dálky ozval hlas: „Bratříčku, neviděl si tu nějakou divou zvěř?“ „Kdo je to?“ zeptal se medvěd potichu a ustrašeně a přikrčil za vozem. „Lovec.“ odvětil sedlák. „Lovec?“ zvolal medvěd užasle a dech se mu zastavil: „Řekni mu, že jsi nic neviděl!“ „Nic jsem neviděl!“ zavolal sedlák. Ale lišák se ptal znova: „A co je to černé vedle vozu?“ Medvěd potichu: „Řekni, že dřevěné uhlí.“ Sedlák hlasitě: „To je jen hromada dřevěného uhlí.“ „Zvládneš to sám naložit? Já ti pomohu!“ ozvalo se z dálky. Medvěd tiše: „Řekni, že ano. Já nahoru vylezu sám.“ Sedlák, hlasitě: „Ano, ano!“ „A zvládneš to pořádně svázat? Jinak ti pomohu!“ Medvěd tiše: „Řekni, ano, ani se nehnu!“ Sedlák hlasitě: „Ano!“ „No dobrá, ale prašti do toho sekerou, ať vidím, že to dobře drží!“ Medvěd: „Tak mne trochu prašti!“ Sedláček na nic nečekal, popadnul sekeru a ze všech sil svázaného medvěda praštil po hlavě a bylo po něm.

Teď přiběhl lišák a byl žádostivý své odměny. Sedlák měl trochu strach, ale co mohl dělat, musel se podvolit. Když se k lišákovi sehnul, vyšlo mu z útrob tiché zadunění. „Co to bylo? Co to bylo?“ zvolal lišák překvapeně. „To byl duch,“ odvětil sedlák: „který mi utekl!“ „Duch?“ podivil se lišák a srst se mu naježila: „Máš jich tam ještě více?“ „No, ještě dva nebo tři.“ řekl sedlák. „Jen je drž, pěkně je drž a nepouštěj je ven!“ vykřikl lišák a byl pryč.

Když byl lišák v bezpečí, řekl si: „Nu, medvěda jsem přechytračil, ale ten sedlák, to byl vskutku samotný ďábel!“ [pozn2]




Poznámka 1 - Tato povídačka se odehrává v dobách, kdy ještě dané slovo platilo a svatou přísahu si nikdo porušit nedovolil, tedy alespoň ne nikdo, kdo dbal o spásu své duše.
Poznámka 2 - Lidová pohádka „Der Bauer, der Bär und der Fuchs“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Přeložila a pro vaši potěchu převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková