Pasáček

Bratři Grimmové

Byl jednou jeden malý pasáček a ten vám byl tak moudrý, že k němu chodili lidi ze široka daleka, aby mu kladli všelikeré otázky. Doslechnul se o něm i sám pan král, a protože té zvěsti pranic nevěřil, nechal si hošíka zavolat a řekl: „Pokud mi dáš moudrou odpověď na tři otázky, které ti položím, staneš se mým synem a budeš žít u mne na královském zámku.“ Hošík se zeptal: „Jak zní ty otázky?“

Král pravil: „Ta první otázka zní, kolik kapek vody je ve všech mořích světa?“ Pasáček odvětil: „Pane králi, nechej zastavit všechny řeky světa tak, aby z nich ani jediná kapka nedotekla do moře, pak budu moci kapky vody spočítat a dám ti na tvoji otázku správnou odpověď!“

Král pravil: „Ta druhá otázka zní, kolik hvězd je na nebi?“ Pasáček odvětil: „Dej mi, králi, velký arch bílého papíru.“ Když mu papír přinesli, začal chlapec brkem a inkoustem dělat na papír tečky tak malinké, až z nich oči přecházely; jen bystrozraký s trpělivým a nesmrtelným by je spočítali. Potom řekl: „Tak přesně tolik je hvězd na nebi, kolik je teček na tomto papíře, můžeš si to sám přepočítat, králi.“

I řekl král: „Ta třetí otázka zní, kolik vteřin má nekonečnost?“ Tu pasáček pravil: „V pomořanské zemi leží Démantová hora, ta je vysoká jednu hodinu, jednu hodinu široká a jednu hodinu hluboká. Každých sto let na tu horu přilétá ptáček a brousí si na ní svůj zobáček, až celou tu horu svým zobáčkem zbrousí, pak uplyne první vteřina věčnosti.“

Král řekl: „Na mé tři otázky jsi odpověděl jako opravdový mudřec. Od této chvíle jsi můj milovaný syn a budeš nadále žít u mne na královském zámku.“ [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Das Hirtenbüblein“ (KHM 152) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková