Šest služebníků

Bratři Grimmové

Před dávnými časy žila, byla jedna stará královna, která byla čarodějkou, a ta měla dceru, to byla ta nejkrásnější dívka pod sluncem. Královna byla ovšem stvoření zlé a nepřející, nemyslela na nic jiného, než jak lidem uškodit nebo je zničit, a tak když se o její krásnou dceru přišel někdo ucházet, tu řekla, že ji dá jen tomu, kdo splní uložené úkoly; komu se to nepodaří, ten propadne hrdlem. Nejeden krásný princ byl dívčinou krásou tak omámen, že své štěstí zkusil, ale darmo, žádný stařeniny úkoly nesplnil, všichni museli nakonec pokleknout před katem, který jim bez milosti setnul hlavu. Žil byl v tom čase jeden krásný a statečný princ, který se také doslechnul o princeznině kráse a chtěl vyzkoušet své štěstí. Když požádal otce o svolení k odjezdu, král ho nepustil, vždyť by šel na jistou smrt! A tak princ ulehl a k smrti onemocněl a nikdo ho nedokázal vyléčit.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Uběhlo sedm let a král viděl, že není žádná naděje na princovo uzdravení. S bolestí v srdci tedy svého jediného syna na cestu za princeznou pustil a ten se při té zprávě zázračně se uzdravil. Když princ ujížděl přes rozlehlou pláň, uviděl velikou kupu sena. Přijel blíž a čerte, tu máš kropenku! To není kupa sena, ale břicho velkého člověka, který tu ležel a vypadal jako malá hora. Tlouštík, když prince uviděl, vstal a prosil, aby ho vzal do služby. Princ mu odvětil, co by si s takovým nemotorou počal, ale tlouštík byl mínění, že i nemotora se může někdy hodit, že když se dobře nají, může být i tisíckrát větší. Tak ho princ vzal sebou. Ujeli další kousek cesty a tu uviděli muže, jak leží na zemi a ucho má na trávníku. Tu se ho zvědavě otázali, co dělá a on odvětil, že poslouchá, co se všude ve světě děje, protože on slyší i trávu růst. Princ ho požádal, aby si poslechl, co se děje na zámku krásné princezny. A ten podivný mužík se zaposlouchal a pravil, že slyšel svist meče a pád hlavy dalšího nápadníka, a tak vzal princ do svých služeb i Bystrosluchého.

Dál táhli ve třech, když tu přijeli k místu, kde na zemi ležely velké nohy, a když jeli dále, viděli tělo a nakonec přijeli k hlavě. Dlouhán jim vyprávěl, že když údy dobře natáhne, je ještě tisíckrát delší a je daleko vyšší než nejvyšší hora na světě. Měl tedy princ již třetího služebníka, ale jen do té doby, než u cesty uviděli jednoho se zavázanýma očima. Ten, když sundá z očí šatek a na něco se břitce zadívá, ono se to rozskočí na tisíc kousků! I Ostrozraký se mohl princi hodit, a tak měl služebníky čtyři, když tu našli jednoho, který seděl na slunci a třásl se zimou, až mu drkotaly zuby, což bylo k velkému divení. Tomu podivnému mužíkovi je prý tím větší zima, čím je tepleji a naopak. Zmrzlý se princi taky líbil, a tak ho najal do služby. A kde se uživí pět, tam se nají i šestý, kterého našli skoro u bran města, kde žila princezna, jak natahuje dlouhý krk přes vysokou horu, protože jeho zraku neujde nic, co se kde děje, očima přehlédne celý svět.

Když přišli na zámek, stará královna si mnula ruce, že další mládenec upadl do její léčky, a pravila mu, že musí splnit tři úkoly a dostane za ženu její dceru. První úkol byl ten, že na dně Rudého moře ležel královnin prsten a měl jí ho přinést. To byla pro Bystrozrakého hračka, uviděl ho ležet na mořském dně, Tlouštík si lehnul na mořský břeh a všechnu vodu vypil a Dlouhán se natáhnul a podal prsten princi. A bylo to! Stařena protáhla obličej, když prsten uviděla, ale hned uložila princi další úkol. Na louce se pase tři sta tučných volů, ty má sníst s kopyty a se srstí, ani jeden roh nesmí zůstat a k tomu musí vypít tři sta sudů vína, nesmí zůstat ani kapička. Princ žádal, aby mohl k té hostině pozvat své přátele, samotnému člověku prý tak nechutná. Královna se ale zle zachechtala a řekla, že si může vzít pouze jednoho jediného společníka. Princův los padl na Tlouštíka, který snědl vše do posledního chloupku, vypil vše do poslední kapky, a pak si ještě stěžoval, že to byla tak sotva snídaně a že by si ještě něco dal. Z toho byla královna celá zkoprnělá, ale měla připravený ještě jeden úkol. Dnes do princovy komnaty přivede svoji dceru a on ji musí pečlivě hlídat, aby se mu neztratila. Úderem dvanácté hodiny přijde, pokud dcera v komnatě nebude, přijde bez milosti o hlavu. Tak tento úkol se zdal věru lehký, copak by jeden nedokázal uhlídat děvče? Když královna zvečera přivedla princeznu, Dlouhán se natáhl na zem kolem celé místnosti, Tlouštík se postavil před dveře, aby tudy neproklouzla ani myš a princ se posadil vedle dívky. Princezna po celou dobu neřekla ani slůvko. Měsíční svit dopadal na její tvář a člověku se nad tou krásou tajil dech, komu pak by se chtělo spát! Tak tam seděli do jedenácti, ale pak na ně potměšilá královna poslala silné kouzlo, všechny uspala a princeznu unesla pryč.

Spali všichni tvrdě až do čtvrt na dvanáct, než kouzlo ztratilo sílu a princ se probudil a začal naříkat, že dívka zmizela. Bystrosluchý se zaposlouchal a pravil, že princezna je ve skále tři sta hodin chůze odtud, slyší ji naříkat. Tak si Dlouhán na ramena vysadil Ostrozrakého a upaloval za princeznou. Za pár okamžiků stáli před skálou, Ostrozraký si odvázal šátek z očí a na skálu se přísně podíval a ona se ze studu rozletěla na tisíc kousků a princezna byla vysvobozena. Když odbila dvanáctá hodina, nalezla je stará královna všechny v dobrém rozmaru, jak si vesele vyprávějí. „To je někdo, kdo umí více než já.“ pomyslila si a dceru mu zaslíbila. Když byla pak královna s princeznou o samotě, pravila jí, že je hanba nemoci si vybrat sama ženicha po své vůli, a jinak ji poštívala, že sama stanovila podmínky, za kterých princeznu vdá, již jaksi pozapomněla. Inu, mají to královny ale podivné zvyky! Ty zlé řeči stačily, aby v dívčině srdci zažehly touhu po pomstě, poručila přivézt tří sta korců dřeva a princi řekla, že se stane jeho ženou, až on či někdo z jeho přátel vstoupí na tu hranici; myslila si, že kvůli princi nebude chtít nikdo obětovat svůj život, že bude muset sám vstoupit na hranici a zahyne a ona bude volná a pak si vybere muže podle srdce. Teď přišla řada na Zmrzlého, aby ukázal, co umí. A on s radostí vystoupil na hranici a po tři dny, co hořela, se neukázal, až den třetí, když dohořela, celý třesoucí se vylezl ven a pravil, že takový mráz ještě v životě nezažil, ještě o chvíli déle a dočista by zmrznul.

No nyní se opravdu nedalo nic dělat, a princezna si musela vzít za manžela neznámého hocha. Když se vydali na cestu do kostela, královna přivolala své vojsko, aby je pobili a princeznu přivedli zpět. Inu, mají to královny ale podivné zvyky! Ale slyšel ji Bystrosluchý a Tlouštík si hned věděl rady. Vyklonil se z kočáru a vyplivnul celé moře a vojsko se začalo topit. Královnu z toho mohl vzít šlak, a tak poslala těžkooděnce, ale Bystrosluchý uslyšel rachot a řinčení jejich zbroje a Ostrozraký sundal šátek a šlehnul po vojácích pohledem, až s velkým řinčením padali, pancíře létaly vzduchem a meče se válely po zemi. Tak dojeli v klidu ke kostelu a tam jim požehnal kněz. Po obřadu se těch šest služebníků princi poklonilo, už prý je nebude zapotřebí, a tak potáhnou dál světem, předtím se vespolek srdečně rozloučili a princ s princeznou se vydali domů.

Asi půl hodiny cesty od zámku byla vesnice, kde pásl své stádo pasáček vepřů. Tady se princ zastavil a pravil, že není žádný princ, jen obyčejný pasáček vepřů a ten, co támhle pase, je jeho otec, kterému budou pomáhat. Došli do místního hostince a princ hostinskému poručil, aby v noci spící princezně vzali její krásné šaty. Když se ráno probudila a neměla co na sebe, tu jí hostinská dost neochotně půjčila pár záplatovaných hadříků. Od toho dne musela princezna pást vepře, ale říkala si, že to jí pánbů trestá za její pýchu a že se jí stalo po právu.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Tak uběhlo celých dlouhých osm dní a bylo to k nevydržení, nohy měla celé rozbolavělé a tělo celé rozlámané. Tu přišli nějací lidé a ptali se na jejího manžela a ona jim pravila, že šel za obchodem s pentlemi a šňůrkami. Ale zavedli ji do zámku, a když přišli do velkého sálu, viděla tam stát svého manžela v královském rouchu. A princ ji radostně vzal za ruce a políbil a řekl, že on byl zkoušen pro ni a ona byla zkoušena pro něj.

Nyní konečně slavili přenádhernou svatbu a pak spolu spokojeně žili až do konce svých dnů. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die sechs Diener“ (KHM 134) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny přeložila a pro vaši potěchu převyprávěla Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková