O přátelství kočky a myši

Bratři Grimmové

Byla jednou jedna kočka a ta si udělala známost s myší. Tak dlouho ji přesvědčovala o své lásce a přátelství k myším, až ji zcela omámila a myš nakonec souhlasila, že budou bydlet v jenom domě a společně vést domácnost.

Jednoho dne řekla kočka myši, že je třeba udělat si zásoby na zimu, jinak se jim povede zle. Tak koupily hrneček sádla a přemýšlely, kam by ho schovaly, až kočku napadlo, aby ho ukryly v kostele pod oltář, tam se nikdo neodváží a hrneček bude v bezpečí. Jak řekly, tak udělaly. Ale ta kočka byla mlsná, až to bylo k hříchu. Netrvalo to dlouho a dostala velkou chuť na sádlo, tak myšce řekla, že její sestřenka povila synáčka, který je celý bílý a s hnědými fleky, svět takového ještě neviděl! a že ji pozvala za kmotru. Myška souhlasila, že pro dnešní den domácnost zaopatří a kočka, pokud bude jíst něco dobrého, na ni má myslit a kousek jí přinést.

Prolhaná kočka však žádnou sestřenku neměla a běžela rovnou do kostela, kde si zavdala sádla, až se jí fousky čepýřily. Pak se prošla po střechách, položila na sluníčku a čistila si fousky a pochvalovala si ten sádlový hrneček. Teprve k večeru se vydala domů. Myška se hned ptala, jak se měla a jaké dali dítěti jméno. Tu kočka suše odvětila: „Ujedeno.“ Takovému neobvyklému jménu se myška velmi podivila, ale kočka se na ni osopila, že její kmotr se jmenuje Ťapka-Chňapka a také se tomu nikdo nediví.

Zanedlouho na kočku přišly opět chutě. Myšce řekla, že se dneska musí postarat o domácnost sama, že ona jde opět za kmotru; narodilo se dítě s bílým proužkem kolem krku, to si nemůže nechat ujít. Myška souhlasila a kočka se vplížila přes zeď do kostela a hrneček zpola vylízala. To vám bylo pochutnání! Když přišla večer domů a myška se jí ptala, jak děťátko pojmenovali tentokrát, odpověděla: „Půlsnědeno!“ To bylo myšce k velkému divení, ale raději neřekla nic.

Za nějaký čas byly kočičí laskominy opět tu. Myšce opět napovídala, že dobrých věcí je vždy do třetice, takže i ona jde teď potřetí za kmotru, narodilo se koťátko, které je celé černé a má bílé tlapičky, viděl-li to kdy svět? „Ujedeno a Půlsnědeno, to jsou mi ale divná jména.“ namítla myška. Ale kočka ji okřikla, že ona jen doma sedí, svůj hnědý flaušový kožíšek ven nevytáhne, nemůže tedy vědět, jak to tam venku chodí. A zatímco myška doma pilně uklízela, mlsná kočka snědla všechno sádlo. Když večer přišla domů a myška se vyptávala, jakže dítě pojmenovali, řekla: „Dojedeno.“ To už myška jen pokývala hlavou a šly spát. Od té chvíle už kočka za kmotru víckrát nemusela.

Přišla zima a sehnat venku něco k jídlu bylo těžké, přetěžké, a tak si myška vzpomněla na hrneček se sádlem a řekla, že si pro něj dojdou. Kočka souhlasila, alespoň se myška jednou dostane na čerstvý vzduch. Když přišly na místo, viděly, že je hrneček prázdný. „Ach“, vykřikla myška. „už chápu, jak to bylo! Už se mi rozsvítilo! Ty jsi mi pěkná kamarádka! Sežrala jsi všechno, zatímco si mi říkala, že jdeš za kmotru! Nejprve jsi ujedla, potom snědla půlku a nakonec...“ „Budeš mlčet!“zařvala kočka: „Ještě slovo a sežeru tě!“ „..a dojedla!“ to měla ubohá myška bohužel už na jazyku.

Sotva to vyslovila, kočka skočila, popadla ji a sežrala. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Katze und Maus in Gesellschaft“ (KHM 2) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková