Lišák a šnek

Joseph Haltrich

Když je cikán sytý, tak je celý veselý, stejně tak se to má s lišákem. Když měl v břichu těch sedm havráňat [pozn1], běhal rozpustile po louce sem a tam a vyváděl všelijaké veselé kousky. Tu uviděl lézti v trávě šneka a jal se mu vysmívat a tropit si z něj šašky: „Ty mrňousku, jak ty umíš ale upalovat, to bych si nikdy nepomyslil; nechceš si se mnou dát závod?“ Šnek vystrčil růžky, rozhlédl se kolem sebe, změřil si lišáka svýma čtyřma očima a pravil: „Pročpak ne? S tebou se mohu utkat kdykoli!“ Stanovili si jako cíl břeh potůčku, který byl několik set kroků daleko. „No, dám ti náskok na délku těla,“ řekl šnek: „ přesto zvítězím!“ To se zdálo lišákovi zcela neuvěřitelné a nemožné, ale i tak tuto výhodu přijal. Šnek se nepozorovaně přilepil na samou špičku lišákova ocasu a potom zavolal: „Já jsem připraven, připrav se i ty, budu odpočítávat!“

Lišák zaujal pozici a sotva šnek napočítal do tří, vyrazil jako vítr a byl za okamžik v cíli, kde se začal rychle otáčet, aby se podíval, kde je šnek a zda běží za ním. Při tom otáčení zavadil ocasem o protilehlý břeh potůčku a šnek se pustil. „Budeš tu brzy,“ volal lišák: „ty loudale?“ „Ale já už jsem tady,“ odvětil šnek z protilehlého břehu: „asi čtvrthodiny, z dlouhé chvíle jsem přešel i tu vodu.“ Tu lišák stáhnul zahanbeně ocas. „Hrom do tebe!“ řekl si pro sebe: „Ten mrňous toho umí víc než ty!“ A nechal šneka šnekem a běžel odtamtud pryč. [pozn2]




Poznámka 1 - Kde se vzala v lišákově žaludku nebohá havránčata pochopíte z povídačky „Jak lišák léčil havránčatům svrab“.
Poznámka 2 - Lidová pohádka "Der Fuchs und die Schnecke“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila a pro vaši potěchu po svém převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková