Kocour Micpuf

Joseph Haltrich

Jedna chudá žena neměla na světě nic jen kočku; byl to kocour a říkala mu Micpuf. Když pro něj neměla už ani kousek jídla, pravila mu: „Můj milovaný Micpufe, srdce se mi může rozskočit, když vidím, jak jsi hubený, a já ti nemohu pomoci; jdi do lesa a najdi si něco k jídlu.“ To nemusela Micpufovi říkat dvakrát, neboť byl velmi hladový a rád by se taky jednou podíval do lesa. Když tam přišel, našel mrtvého koně a hned se do něj hladově pustil.

Za nějakou chvíli uviděl, jak se z dálky blíží lišák. Když ten kocoura uviděl, velmi se polekal, opatrně se obrátil, stáhl ocas mezi nohy a plížil se pryč, když ale věřil, že už ho kocour nevidí, rozběhl se jako vítr, stěží popadal dech.

Potkal medvěda: „Kmotře, copak vám je? Pročpak tak spěcháte?“ „Mnoho se nevyptávejte a pospíchejte se mnou,“ odvětil mu lišák: „je-li vám život milý. Sedí tam nějaký malý netvor a je třikrát menší než ten kůň, kterého zabil, a teď ho požírá!“ „Ale to musím vidět!“ řekl medvěd zvědavě, aby si dodal odvahy, trochu si zabručel pod vousy a šel pomalu blíž; lišák zůstal stát a jen se díval. Brzy se medvěd přiřítil zpět. „Utíkejme!“volal na lišáka: „Jde fakt o život!“ A utíkali, jakoby jim za patami hořelo.

Tu narazili na vlka. „Copak se stalo, kmotři, kam tak nakvap? Vždyť sotva popadáte dech!“ zeptal se vlk. Tu lišák a medvěd pravili: „Nešťastníku, dále se nevyptávejte, zachraňte se s námi, je-li vám život milý. Sedí tam nějaký malý netvor a je třikrát menší než ten kůň, kterého zabil, a teď ho požírá!“ „Co? Mám se bát?“ odvětil vlk sveřepě. „To o mně nemůže žádný říct!“

A odběhnul na tu stranu. Lišák a medvěd zůstali stát a dívali se. Zčista jasna se vlk přiřítil zpět jako vystřelený šíp a života v něm téměř nebylo. „Jen rychle, rychle! Zachraň se, kdo můžeš a jak umíš!“ volal. Nyní tedy utíkali tři.

Tu narazili na divokou svini. „Copak? Copak? Hoří vám za patami?“ zeptala se jich. „Nešťastnice, dále se nevyptávejte, zachraňte se s námi, jestli je vám život milý. Sedí tam nějaký malý netvor a je třikrát menší než ten kůň, kterého zabil, a teď ho požírá!“ „Vy zbabělci!“ řvala divoká svině: „Já to hned zabiji.“

Strašlivě zachrochtala a slepě se řítila k mrtvému koni a než se toho kdo nadál, vrazila své ostré tesáky do koňského břicha. Kocour Micpuf se nemálo polekal, nahrbil se, naježil chlupy, zaprskal a divoce na divokou svini poulil oči. Ta nemohla uvolnit tesáky z koňského břicha a myslela, že ji kocour drží, a když se konečně uvolnila, obrátila se a jako blesk vystřelila pryč. Kocour si dodal odvahy a vydal se za ní. Svině zatím doběhla k ostatním: „Přichází sem ten strašlivý netvor, běda nám! Jsme ztraceni, zachraň se, kdo můžeš!“

Ležel tam povalený mohutný a vykotlaný strom, svině vběhnula dovnitř a ukryla se tam, jen špička ocasu jí čouhala ven. Medvěd, vlk i lišák si vylezli na jiný strom.

Kocour Micpuf tam zvesela přiskákal, vyskočil si na ten ležící kmen a popadnul sviní ocásek. „Teď tě sežere!“ pomyslila si divoká svině a ve smrtelném strachu zachrochtala tak strašlivě, že ti ukrytí na stromě úlekem popadali dolů. Lišákovi se nestalo nic a utekl pryč. Medvěd si zlomil nohu a kulhal za ním. Ale vlk upadnul přímo na špičaté dřevo, kterým se probodnul, chřtán zůstal otevřený a zuby mu svítily do dáli; bylo po něm!

Když to viděl lišák, ptal se: „Kmotře proč se nám smějete? Útěk přeci není žádná hanba, když jde o to, zachránit holý život.“ Ale vlk mu už neodvětil. Divoká svině byla tak vyděšená, že si netroufala vylézt ven a ve svém úkrytu nakonec zdechla.

Nu, lišák a medvěd utíkají dodnes, neboť kdyby je kocour Micpuf dohonil, jistě by jim roztrhal břicho a sežral je jako toho mrtvého koně. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Vom Kater Mitzpuf“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 -17.05.1886). Z němčiny pro vaši radost přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková