Jak skřítkové šili boty

Bratři Grimmové

Byl jednou jeden švec a tomu šlo živobytí šejdrem a našišato, až měl hrnec prázdný a na stole poslední kousek kůže, zrovna tak na jedny boty. Večer je tedy podle mustru vyříznul, že je druhého dne ušije; a protože jiného už na práci neměl, lehl si do postele, poručil se Pánubohu a pokojně usnul.

Ráno, když se pomodlil a chtěl usednout k práci, tu máš čerte kropenku! Místo kůže stály na jeho ševcovském stole hotové boty. Švec ze samého divení ani nemohl mluvit, jen ty boty vzal do rukou a prohlížel si je. Inu, byl vám to opravdu mistrovský kousek! Za chvíli už tu byl kupec, a když ty boty viděl, hned zaplatil a byl štědrý, takže měl švec peníze na kůži hned na dva páry.

Tak si je večer zase připravil k šití, ale ráno stály na stole ušité. A kupec mu za ně dal tolik peněz, že mohl koupit kůži na čtvero bot. A ráno našel ty čtyři páry zase ušité, a tak to šlo stále dokola, co večer vyříznul a připravil, to bylo ráno hotovo, a tak tím čarováním přišel za čas k hezkému jmění a stal se zámožným mužem.

Jednoho večera, bylo to krátce před vánocemi, švec opět vyříznul boty a pravil ženě: „Ženo, co kdybychom dneska zůstali přes noc vzhůru a na ty pomocníčky si počíhali?“ Žena souhlasila, a tak nechali zažehnuté světlo a sami se schovali a čekali. Když odbila půlnoc, objevili se dva roztomilí nahatí pidimužíci, sedli si k ševcovskému stolu, vzali nařezanou kůži a jemnými prstíky se dali do šití. Ševcovi samým překvapením ani nedutali a jen na tu krásu koukali. Když byli skřítkové s prací hotovi, postavili boty na stůl a zmizeli.

Ráno žena pravila: „Ti ubozí skřítkové nám tolik pomohli, musíme jim to nějak splatit. Viděl jsi, muži, jak běhají sem a tam a nemají ani košili? Musí jim být zima. Víš, co? Já jim ušiji košilky, kabátky, kazajky a taky upletu pár ponožek, ty jim každému ušij botky.“ Švec odvětil: „Ano, ženo, tak to uděláme.“ A večer, když měli vše hotovo, položili ty dárky na místo, kde jindy ležela nařezaná kůže. Potom se schovali pod stůl, aby jim nic neuteklo.

Skřítkové přišli s úderem půlnoci a chtěli se hned pustit do práce, ale nenašli žádnou kůži. Ležely tu půvabné oblečky, které si k velké radosti hned oblékli, vzájemně se okukovali, tancovali a zpívali si: „Jsme teď chlapíčci k pohledání, nemusíme ševcovati do svítání!“ A nakonec vytancovali ven ze dveří.

Od té doby se už u ševcových neukázali, ale těm to pramálo vadilo, žili si spokojeně a na skřítky myslili s vděčností. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die Wichtelmänner“ (KHM 39) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaši radost přeložila, po svém rozumu dovyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková