Jak se lišákovi vysmíval zajíc

Joseph Haltrich

Vanul jemný větřík a lišákem, který visel na stromě [pozn1], něžně pohupoval sem a tam. Najednou tou cestou přihopkal zajíc a uviděl ho. „Aha,“ pomyslel si: „tak od toho budeš mít konečně klid, ten bude brzy na věčnosti.“ A měl vám z toho ten zajíc opravdu zlomyslnou radost.

Přišel až k lišákovi a řekl: „Kmotře lišáku, copak to tam nahoře děláte?“ „Učím se létat.“ „Kmotře lišáku, proč máte tak rudou kůži?“ „Pojedl jsem žhavých uhlíků.“ „Kmotře lišáku, po čem teď nejvíce toužíte?“ „Po zemi.“ „Kmotře lišáku, co si přejete nejvíc?“ „Nu, abys tu visel ty.“

Zajíc se smál, až se popadal za břicho, a protože už žádné další otázky neměl, neboť zajícové jsou veskrze prostoduší, šel domů a jásal, že jeho nepřítel na život a na smrt je v posledním tažení.

Ale i tady se ukázalo, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Zajíci nakonec jeho smích zhořkl a on poznal, že jeho radost byla marná a ukvapená. [pozn2]




Poznámka 1 - Jak k tomu došlo, že lstivého lišáka nakonec lapili a pověsili na strom, to se dozvíte ve věru smutné povídačce „Jak lišák přišel o kožich“.
Poznámka 2 - Lidová pohádka "Der Fuchs hangt geschunden am Baum und wird vom Hasen geneckt“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková