Tři zelené ratolesti

Bratři Grimmové

Byl jednou jeden poustevník, který žil v lese na úpatí jedné hory a čas trávil modlitbou a dobrými skutky; každého večera nosil na vrchol hory dva plné džbery vody, neboť tam nahoře vál bezustání silný vítr, který vysoušel zemi i vzduch. Tou vodou se napájela mnohá zvěř, občerstvovala mnohá květina; i divocí ptáci, kteří se lidi jinak straní, kroužili ve výšce a svým ostřížím zrakem hledali blahodárnou vodu. Zbožného poustevníka na jeho cestě se džbery doprovázel anděl Boží, jeho očím viditelný, který mu počítal kroky, a když byl poustevník nahoře, podal mu pokrm, z Boží milosti mu přidělený.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Jednoho dne, to už byl poustevník starý a zesláblý, spatřil, jak v dálce vedou nějakého nebohého hříšníka na šibenici; tu si pomyslil, že se mu děje po právu. Když toho večera stoupal s vodou vzhůru, anděla, který jej povždy provázel, ani nezahlédl a také nedostal svůj pokrm. Tu se stařec velmi polekal, zkoumal své srdce a přemýšlel, čím mohl zhřešit tak, že se na něj Pán hněvá, ale nic ho nenapadlo. Nejedl a nepil, vrhl se na zem a dnem i nocí se usilovně modlil.

Při tom svém naříkání uslyšel ptáčka, jak si vesele zpívá, a byl z toho ještě zarmoucenější, a tak na zpěváčka zavolal, že jemu je hej, on si krásně zpívá, na něj se náš Pán jistě nehněvá, kdyby mu tak dokázal povědět, čím se provinil, aby mohl učinit pokání a být opět šťastný. Tu se dal ptáček do řeči; poustevník zhřešil, když toho hříšníka, co ho vedli k šibenici, zatratil, neboť jen Bůh má právo soudit. Musí učinit pokání a bude mu odpuštěno. Pojednou se místo ptáčka objevil anděl Boží a držel hůl, kterou poustevníkovi podal a řekl, že s ní musí tak dlouho putovat, dokud na ní nevyrazí tři zelené ratolesti. Ta hůl bude jeho polštář, s tou holí si musí vyprosit chléb u cizích dveří a v jednom domě nesmí zůstat déle než jednu noc; to je pokání, které mu ukládá Bůh. Tak se poustevník vydal do světa, který tak dlouho neviděl. Jedl a pil jen to, co mu dali, ale mnohé jeho prosby zůstaly nevyslyšeny, mnohé dveře před ním zůstaly zavřeny, některé dny nedostal ani kousek chleba.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Jednoho dne chodil marně od rána do večera ode dveří ke dveřím, nikdo mu nic nedal, nikdo ho nepozval dovnitř, až přišel do jednoho lesa, kde našel jeskyni, před kterou seděla stará žena. Poustevník ji požádal o nocleh, ale řekla mu, že by ho ráda nechala přenocovat, však její tři synové jsou ukrutní loupežníci, a když ho najdou, zle se mu povede. Ale poustevník tu dobrou ženu uprosil a uložil se pod schody. Když žena viděla, jak si pod hlavu dává hůl, podivila se, a tak jí poustevník vyprávěl o svém provinění, jak musí skrze jediné slůvko činit takové pokání. Žena, když ho vyslechla, začala hořce plakat a naříkat, to ze strachu, co Bůh učiní s jejími syny, když jediné slůvko trestá tak zle.

O půlnoci přišli loupežníci s velkým povykem domů, zažehli oheň a v jeho světle spatřili starce, jak leží pod schody. Zle se na matku osopili, kdo je ten muž, přece jí přísně nakázali, aby nikoho dovnitř nepouštěla. Matka je prosila, aby toho ubohého hříšníka, který činí pokaní, ušetřili. Tu chtěli loupežníci slyšet, co tak zlého učinil, že ho trestají, a tak jim stařec vyprávěl, jak se na něj Bůh hněvá skrze jedno klopýtnutí, a loupežníci byli jeho vyprávěním tak pohnuti, že se nad svým dosavadním životem zle vyděsili a počali se upřímně káti. A poustevník, který přivedl hříšníky na správnou cestu, ulehnul zpět pod schody a usnul.

Ráno našli starce mrtvého; na jeho holi, kterou měl stále pod hlavou, přes noc vyrašily tři zelené ratolesti. Sláva Bohu na výsostech! [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die drei grünen Zweige“ (KHM 206) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková