Jak lišák vlkovi ku dvěma sviním pomohl

Joseph Haltrich

Jednoho časného rána přišel vlk před lišákův hrad a zvolal: „Kmotře, jste doma?“ „Jistě!“ odvětil lišák: „Ale proč mne v mém klidu rušíte?“ „Ach, kmotře, smilujte se nade mnou v mé bídě, už dva dny jsem nic nejedl, žaludek se mi tlačí skrze žebra, nedám-li mu co nejdříve pořádný kus masa, tu mě jistě roztrhne vejpůl. Jestlipak mi pomůžete?“ „No, mohl bych vás zavést na statek, tam zabili včera dvě svině, komoru, kam pověsili maso, jsem měl možnost dobře si prohlédnout, avšak myslel jsem, že si to maso nechám na dlouhé zimní časy, když je velká nouze, pro sebe, ženu a děti, abych nás zaopatřil.“ „Ale kmotře, copak si myslíte, že jsem nějaký nenasyta a chci to sníst všechno? Obstarejte mi jednu šunku, to budu zcela spokojený a vy budete vědět, že jste mne zachránil od jisté smrti; všechno zbývající maso pak můžete sníst s ženou a dětmi.“ Lišák se nechal obměkčit, vstal ze svého pelechu, vyčistil si kožich (měl dlouhý bíle lemovaný kabát), utřel si kníry, a když byl připraven na cestu, vyšel ven a vedl vlka na statek.

Když tam byli, lišák se protáhl sklepním okýnkem do komory, kde viselo čerstvé maso, popadl jednu šunku a vystrčil ji vlkovi ven. Ten ji okamžitě spolkl, a když chtěl lišák vylézt, stoupnul si před okýnko a zatarasil je: „Kmotře, už jste slyšel, že by se vlk nasytil jednou jedinou šunkou? Kde je jedna, tam musí být i druhá!“ Lišák věděl, že s námitkami tu nic nepořídí, a protože se bál, že by hluk hádky probudil hospodáře, který by ho mohl přistihnout, vzal i druhou šunku a vystrčil ji ven. Vlk ji opět slupnul, ale stále stál před okýnkem, aby lišák nemohl ven. „Kde jsou šunky, tam se najdou i přední kýty.“ Lišák byl strachy stále sklíčenější, a tak vlkovi neodporoval a vystrčil ven i obě kýty, které ihned zmizely v temnotě vlkova žaludku, a on volal: „Kde jsou kýty, tam se najdou i žebírka!“ Lišák je tedy také vlkovi podal a ona skončila v jeho chřtánu. „Kde jsou žebírka, tam je i hlava!“ Také vepřovou hlavu lišák vystrčil a vlk ji zhltnul, než by jeden okem mrknul.

Nyní lišák doufal, že už bude moci vylézt, neboť ten nenasyta sežral celou svini, ale vlk ho strčil zpět a poručil mu: „Nikoliv! Nikoliv! Kde je jedna sviňka, tam patří i ta druhá, přece ty ubožačky jednu od druhé neodloučíte!“ Dozajista si dovedete představit, v jak nemilé situaci se lišák ocitnul, stále víc a víc v něm rostl vztek na vlka a strach z hospodáře, ale strach byl větší a nad vztekem zvítězil. Bez námitek vystrkal ven i druhou svini, kus po kuse bez toho, že by čekal, co si sám vlk poručí, jen aby byl už venku. Když vlk k posledku spolknul vepřovou hlavu, odstoupil od okýnka a spokojeně pravil: „Víte, milý kmotře, mohl bych teď jednoduše k tomu okýnku přivalit támhle ten pařez, abych vás tam uvěznil, ale neudělám to, abyste viděl, že vůči vám chovám náklonnost.“

Lišák byl celý blažený, když byl konečně na božím světle, svůj velký hněv ale opanoval a myslil na pomstu. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka "Der Fuchs veschaff dem Wolf das Fleisch von zwei Schweinen aus des Buschwirten Kammer“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková