Jak lišák učil vlka chytat ryby

Joseph Haltrich

Vlk několik dní ani nevycházel, tak byl rozlámaný a dobitý [pozn1], ale nyní ho zase přepadl strašlivý hlad a krutě ho trápil: „Kdybys měl nyní jen polovinu těch ryb, které jsi před nedávnem snědl, byl bys spokojený. Ano, ale co s tím naděláš?“ Také si vzpomněl na lišáka a vzplanul v něm hněv: „Toho musím ihned ztrestat!“

Když přišel k jeho doupěti, ležel tento před vraty a pochutnával si na úhoři, kterého ukradl rybářům, sotva ale uviděl přicházet viditelně rozzuřeného vlka, stáhnul se zpět do své nory. Vlk zpozoroval, že s ním lišák nechce nic mít, a tak se opanoval a přátelsky zavolal: „Copak to pojídáte kmotře?“ „Ale, jen jednoho výborného úhoře,“ odvětil lišák: „kterého jsem si chytil.“ Nyní se ve vlkovi ozval hlad s neodolatelnou silou a také si vybavil, jak mu nedávno výtečně ryby chutnaly. „Já bych taky chtěl umět chytat ryby, naučíte mne to, kmotříčku?“ „Kmotře, u vás se jeden nedočká vděku, o tom jsem se přesvědčil již dost. Ale při mé dobrotě bych vás mohl naučit lovit ryby; vy byste si pak nachytal velké množství úhořů a nadlouho byste měl dostatek, ale musíte mi tu svatosvatě přísahat, že nemáte žádné nekalé úmysly!“ „To přísahám!“ odpověděl vlk: „Přísahám při měsíci, že proti vám nic zlého nezamýšlím!“

Tak lišák vyšel ven a zavedl vlka na zamrzlý rybník k místu, kde toho večera krátce předtím vysekali rybáři díru. „Nu, nyní tam strčte ocas, neboť na něj obyčejně chytám ryby, ale musíte být zticha a v klidu, dokud se dostatek ryb nezakousne, jinak je vyplašíte.“ Vlk učinil, jak ho lišák vyučoval. Ale byla vám to třeskutá měsíční noc, otvor v ledu brzy zamrznul. Po nějakém čase se lišák zeptal: „Kmotře, už máte nějakou rybu?“ Vlk trochu popotáhnul: „Ano, už něco cítím.“ „Buďte v klidu, kmotře, ať neuplavou!“ řekl lišák. Vlk to rád učinil, neboť si přál dobrý lov a bál se, aby ryb nebylo málo.

Po dlouhém, dlouhém čase lišák opět promluvil: „No myslím, kmotře, že už jich bude dost, nikdy nevíte, kolik se jich vlastně chytí, příliš mnoho ryb by zase mohlo uškodit.“ Vlk zatáhnul a zpočátku se zaradoval, že to jde tak ztěžka, neboť věřil, že chytil mnoho ryb. Ale ať se namáhal, jak chtěl, ocas se ani nepohnul. „Počkejte kmotře, seženu pomoc!“ vykřikl lišák a běžel na místo, kde pracovali dřevorubci. Sotva lišáka spatřili, popadli hole a sochory a pustili se za ním. Lišák se obrátil a běžel k místu, kde v ledu vězel vlk. „Kmotře, jdou sem dřevorubci a pomohou vám ryby vytáhnout. Ale radím vám, nejezte jich přes míru!“ A s těmi slovy – to jste nikdy neviděli – byl v mžiku pryč.

Ubohého vlka brzy ze všech stran obklíčili a zaútočili na něj, stěží se ubránil. Sebral nakonec všechnu svoji sílu a trhnul sebou tak zprudka, až se vysvobodil. Jen jeho krásný vlčí ocas zůstal vězet v ledu. [pozn2]




Poznámka 1 - Kdo se chce dozvědět, co se vlkovi opět zlého přihodilo, ať si přečte povídačku „Lišák a vlk u obecní studny“.
Poznámka 2 - Lidová pohádka "Der Fuchs lehrt den Wolf fischen“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková