O třech řečech

Bratři Grimmové

Byl jednou jeden starý hrabě a ten měl jediného syna, který byl ovšem hloupý a úplně k ničemu, až si z toho otec zoufal. Jednoho dne syna zavolal a řekl mu, že on sám už s ním nic nezmůže, proto jej posílá na rok do města k nejlepšímu učiteli a doufá, že mu to bude ku prospěchu. Tak se syn vydal do cizího velkého města a tam rok žil a studoval u toho nejlepšího učitele. Po roce se vrátil domů a jeho stařičký otec se ihned ptal, cože se za ten rok naučil. A syn popravdě pověděl, že se naučil rozumět psímu štěkotu. Nad tím hrabě zalomil rukama a celý zasmušilý našel synovi jiného učitele v jiném městě. Také druhý rok strávil syn studiem u vyhlášeného mudrce, a když se po roce vrátil domů, položil mu otec stejnou otázku, na kterou odvětil, že se naučil rozumět ptačímu štěbetání. To otce rozezlilo, vydal tolik peněz na synovu výchovu a zase zbytečně. Ale byl to jeho jediný syn a dědic, a tak se tedy ještě jednou porozhlédl po dalekém kraji a našel synovi vyhlášeného učitele, u kterého strávil studiem třetí rok. Když opět stanul před otcem a ten se potřetí otázal, co se naučil nového, tu odpověděl, že rozumí žabímu kvákání. Hrabě se zachmuřil a svolal služebný lid, pak prohlásil, že tento mladík přestává být tímto okamžikem jeho synem, ať ho odvedou do hlubokého lesa a tam ho zabijí a pohodí divé zvěři. Jak pravil, tak učinili; ale těm dobrým lidem se prosťáčka zželelo, a tak ho nechali jít a zabili srnce, vyřízli mu jazyk a oči a toto přinesli hraběti jako důkaz.

Zatím šel mladý hrabě nazdařbůh lesem, až přišel k večeru k bráně temného tichého hradu a zabušil na ni, a když vyšel hradní pán, požádal o nocleh. Pán se zamyslel a řekl, že může klidně přespat ve staré věži, ale že je to životu nebezpečné, neboť každé půlnoci se tu zjevuje smečka divokých psů, kteří do svítání štěkají a vyjí a koho zastihnou, toho roztrhají na kusy, již od nepaměti takhle sužují kraj. Jinoch se psů nezalekl a řekl, že klidně ve věži přespí, jen ať mu hradní pan dá trochu jídla pro psy. A pak vystoupal na věž, a když se psi objevili, dal jim to jídlo a oni se kolem něj shlukli a vrtěli přátelsky ocasy a ani vlásku mu nezkřivili. Ráno byl hradní pán velmi překvapen, když viděl mladíka živého a zdravého a ten mu řekl, že psi mu vyprávěli svoji historii; jsou zakletí a hlídají veliký poklad, který je v té věži; dokud ho někdo nevyzvedne, nebudou mít pokoj. Tak ten poklad vyzvedli a od toho dne se psí smečka už neukázala a v kraji zavládl klid. Hradní pán byl radostí bez sebe a hraběti nabídl, aby zůstal na hradě jako jeho syn.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Po nějakém čase se mladý hrabě rozhodl, že se podívá do Říma. Cestou jel kolem velkého močálu, plného hlasitě kvákajících žab, a tak zastavil a naslouchal. Posmutněl, když porozuměl jejich řeči a v zamyšlení pokračoval v cestě. Když dorazil do Říma, bylo ve městě velké pozdvižení, právě zemřel papež a kardinálové dlouho rokovali, koho zvolí za jeho nástupce. Ale nemohli se shodnout, až bylo rozhodnuto, že papežem bude zvolen ten, na koho ukáže boží znamení. Právě v tom okamžiku do kostela vstoupil mladý hrabě, aby se pomodlil za mrtvého papeže, a tu pojednou přiletěly dvě sněhobílé holubice a usedly mu na ramena. Tu se duchovenstvo zaradovalo, neboť toto bylo očekávané boží znamení a nabídlo mladému hraběti papežský stolec. Mladík zaváhal, neboť se necítil být moudrým, aby mohl být papežem, ale promluvily k němu holubice, ať se nebojí a hodnost přijme.

Tak byl mladý hrabě pomazán na papeže, a když měl sloužit první mši, slova modlitby, protože ji ještě neznal, mu do ucha tiše zpívaly ty dvě holubice. Statisíce věřících se radovaly a i starý hrabě se kdesi v dálce modlil za nového papeže. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die drei Sprachen“ (KHM 33) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková