Bitva u Ravenny

Anonym

Ve sváru o dědictví musel Dietrich [pozn1] ustoupit před svým strýcem Ermenrichem ze země a přijal pohostinství u dvora hunského krále Attily [pozn2]. „Jednou ti pomohu tvoji říši získat zpět!“ slíbil mu hunský král. A Ditrich mu děkoval za pohostinství tím, že ho doprovázel do bitev, ve kterých věrně stál po jeho boku. Když se Ditrichovo vojsko vyzbrojilo k pomstě, aby mu vydobylo ztracenou říši zpět, dali se dva Attilovi synové do Cheap Replica Watches prošení, že by chtěli Dietricha na té válečné výpravě doprovázet. Jejich matka s tím nesouhlasila, neboť se jí zdál sen, ve kterém její dva syny uchvátil drak a pak je před jejíma očima roztrhal. Ale Dietrich prosil, aby mu ty nezkušené chlapce do péče svěřili. „Budu na vaše syny věrně a pečlivě dohlížet!“ slíbil jejich rodičům. Tak král Attila nakonec ustoupil, protože i královna Helcha [pozn2]Dietrichovým slovům uvěřila, a nechal chlapce táhnout do války.

Když vracející se Dietrich překročil hranice své země, ukázalo se, že doma na něj nezapomněli. Jeho královské město Bern [pozn3] mu ochotně otevřelo brány, seskupili se kolem něj mnozí věrní a strojili se k bitvě proti Ermenrichovi, který ležel se svým vojskem k odpovědi před městem Ravenna. Atilovy syny Orta a Scharfa [pozn2] a rovněž svého mladičkého bratra Dietera svěřil Dietrich do ochrany Věrnému Elsanovi, který se musel zaručit svým životem, že je nenechá samotné opustit město. Ale odvážní chlapci přece jen tajně onen zákaz porušili a vyjeli si na koních bez Elsanova vědomí ven z města. Aniž to věděli, dostali se na silnici do Ravenny a před městem narazili na Smělého Witega, který byl zprvu družiník Dietrichův, ale pak vstoupil do služeb Ermenrichových. „Teď svého pána Dietricha na tom zrádci pomstíme!“ zvolali chlapci plni bojovného zápalu a vyrazili na bájného reka. Marně je Witeg Smělý nabádal, aby od nerovného zápasu ustoupili, oni od něj upustit nechtěli, a tak se musel Witeg jejich výpadům bránit a Mimungem, svým skvělým mečem, zabil oba syny krále Attily a pak i Dietera, mladičkého bratra Dietricha z Bernu.

Zatímco Dieter a Attilovi synové bojovali s Witegem[pozn4] a naplnili svůj osud, rozhořela se před městem Ravenna velká bitva mezi Dietrichovými zástupy a vojskem krále Ermenricha a bojovalo se dlouhý čas. Nakonec se Dietrichovi a jeho rekům podařilo zlomit odpor Ermenrichových vojsk, ale těžce vydobyté vítězství si vyžádalo kruté oběti. Mnoho mrtvých a raněných leželo v krvi na bojišti a Dietrich poručil mrtvé pohřbít a zraněné ošetřit. Tu zrovna na bojiště přijel Elsan Věrný, muž, kterému Dietrich pod ochranu svěřil chlapce, aby Dietrichovi oznámil, celý zasmušilý a na srdci sklíčený, že chlapce ztratil z očí. Brzy nato dorazili poslové, kteří hlásili, že Dieter i Attilovi synové leží mrtví na pláni. „Copak jsi mi jejich životy svým nezaručil?“ vykřikl hněvem naplněný Dietrich, obnažil svůj meč a jedinou ranou na místě Elsana Věrného zabil. Když Dietrich našel zabité hochy a uviděl jejich rány, poznal, kdo byl jejich vrah. Jen Mimung mohl způsobit takové zranění a byl to Witeg Smělý, jehož ruka meč vedla. Přání pomstít smrt chlapců ovládlo celou Dietrichovu mysl. Ale kde měl vraha hledat?

Věrný Rüdeger von Becherlaren [pozn4], jehož mladší syn také v bitvě padnul a Dietricha doprovázel na místo smrti chlapců, zpozoroval, že Witeg Silný a jeho synovec Rienold ujíždějí pryč. Dietrich se pustil ihned do jejich pronásledování, aby mu oba uprchlíci neunikli. Nejdříve se mu srdnatě postavil mladý Rienold, ale nedokázal Dietrichovu spalujícímu hněvu dlouho vzdorovat a po krátkém boji padl. Witeg Smělý, naplněný strašlivým děsem, zapomněl na přikázání cti a hledal spásu v útěku, spoléhajíc na rychlost svého koně. Ale vzdálenost mezi Witegem a jeho pronásledovatelem se zmenšovala, a tu uprchlík zamířil k moři. Dietrich doufal, že se mu na mořském břehu k boji postaví. Ale zoufalý Witeg pomýšlel jen na záchranu, tu se zvedla z vln mořská žena, jeho prabába Waghilda a ta poslední výhonek svého rodu i s jeho koněm stáhla do hlubiny. Marně čekal dlouhý čas Dietrich na břehu v naději, že se nepřítel opět vynoří. Ale ve vlnách se nic neukázalo a Dietrich musel uznat, že Witeg Smělý před jeho mstou tentokráte unikl.

Navzdory vítězství nad Ermenrichem nezbylo Dietrichovi nic jiného, než se díky těžkým ztrátám v řadách svého vojska obrátit zpět na Attilův dvůr. Netroufal si ale po smrti královských synů, za jejich život se zaručil, přijít králi Attilovi a královně Helche na oči. V té nouzi požádal Rüdegera von Becherlaren o pomoc, aby nad jeho válečnými druhy převzal velení, hunské vojsko zavedl zpět a u královského páru pro něj vyprosil odpuštění. Ještě před tím, než tam Rüdeger dorazil, objevili se před palácem hunského krále opuštění koně obou synů, kteří sami našli cestu domů. Zkrvavělá sedla sama podala tu neblahou zprávu a Attilu i Helchu ovládla bolest, když se skrze Rüdegerovo vyprávění o osudu synů přesvědčili s jistotou. Hněv královského páru na Dietrichovo porušené slovo věrný Rüdeger uchlácholil tím, že poukázal na nešťastné řízení osudu, které zavinilo, že se chlapci setkali právě s Witegem Smělým. Když se Dietrich po čase před Attilou a Helchou objevil, klekl před nimi na kolena a žádal, aby se král pomstil a zabil ho. Helcha, která viděla rekovu pokoru, se dala do pláče a sám Attila ho prohlásil za nevinného a ujistil ho svojí náklonností. Dlouhé roky žil Dietrich na Attilově dvoře, pro jeho statečnost a jeho chytré rady tu byl vážen a ctěn.

Když si Attila po smrti královny Helchy přivedl domů jako svoji manželku královnu Kriemhildu a tato, plná pomstychtivosti proti vrahům Sigfridovým, Burgunďany přilákala do země, aby je byla zahubila, byl to Dietrich, který krále Gunthera a Hagena Silného z Tronje [pozn5] v poslední bitvě přemohl. Po záhubě Burgunďanů byl život na Attilově dvoře šedivý a zbaven potěchy. Attilova životní síla byla přervána. Jeho nejlepší mužové, mezi nimi i markrabě Rüdeger v bitvě s Burgunďany padli. Jeho jediný syn z manželství s Kriemhildou našel smrt pod mečem Hagena Silného. Dietrich sám se do hunské říše už nikdy nevrátil. Opustil Attilův dvůr, aby převzal vládu v Bernu. Stařičkého Hildebranda, svého věrného mistra ve zbrani, poslal dopředu.

Na zemské hranici narazil Hildebrand na zmužilého reka, kterého stařec neznal. Výhrůžky létaly sem a tam a brzy rozhořčení rekové vyrazili jeden proti druhému. Dřevce se roztříštily, štíty pukly, hrdinové seskočili z koně a započal se boj s meči. Ale jeden toho druhého nedokázal přemoci a nakonec byli tak vyčerpáni, že si museli odpočinout. „Řekni mi své jméno a vydej mi svou zbraň!“ zařval Hildebrandův sok vztekle. Stařec se posupně zasmál a žádal na něm totéž. Tak se bili jeden s druhým dále, dokud jim síly opět neochably. Nakonec dal Hildebrand svým mečem mladíkovi těžkou ránu a ten uznal jeho vítězství. „Tady, vezmi si můj meč, neboť jsi silnější než já.“ řekl neznámý a podal meč starci. Když po meči Hildebrand sáhnul, tu mladík znovu zaútočil. „Tyhle úskoky tě nějaká žena naučila!“ rozhněval se stařec, srazil mladíka na zem a položil mu svůj meč na hruď a žádal po něm jeho jméno. Nyní se konečně ležící mladík dal poznat; byl to Hadubrand, Hildebrandův syn. Tu stařec odhodil meč, popadnul syna do náruče a v slzách ho líbal. Společně pak jeli k paní Utě [pozn5], která se cizímu hostu podivila. „Přivedl jsem ti svého otce Hildebranda.“ řekl Hadubrand. Tu objala Uta manžela, kterého neviděla celých třicet let. Jen krátký čas odpočívali otec a syn, potom jeli společně do Bernu ke dvoru krále Dietricha.

Král Ermenrich, se kterým tak dlouhý čas Dietrich o vládu soupeřil, v bitvě padnul, a tak konečně mohl být Dietrich v Římě, věčném městě, korunován na krále, jak mu po právu příslušelo. Zakusil dlouhý čas odloučení z vlasti. Mnoho let ještě jako boží král nosil na hlavě zářící korunu; všechen lid velebil jeho sílu, jeho spravedlnost, laskavost a pravé mužské ctnosti. [pozn6]




Poznámka 1 - Dietrich z Bernu (shněm.Dietrich von Berne) je hlavní postava cyklu písní o Dietrichovi. Historickým předobrazem této legendární postavě byl Theodorich II. (asi 456 – 526), nejvýznamnější postava v dějinách národa Ostrogotů, Své mládí strávil ve vyhnanství na dvoře východořímského císaře.V roce 493 v bitvě u Ravenny porazil Odoakera a získal Itálii. Po jeho smrti byla říše, kterou založil, v roce 551 zničena byzantskými vojsky. Ve skutečnosti na dvoře krále Attily pobýval Dietrichův otec Theodomir.
Poznámka 2 - Attila (shněm.Etzel) je vůdce Hunů. V německých mýtech dochází k významnému posunu pojetí Attilovy postavy. Z původně barbarského bojovníka bažícího po krvi a zlatu se stává v jejich podání osvícený král a ochránce utlačovaných a pronásledovaných. Jeho hrad se stává útočištěm uprchlíků a jeho rytíři výkvětem křesťanského a pohanského rytířstva.Ort a Scharf nazýváni v Písni o Nibelunzích Ort a Erpf, v Písni o Witegovi Ernak a Ellak jsou obrazem skutečných Attilových synů. Zvláště historicky doložený Ernak, který padnul v boji proti povstavším germánským národům asi rok po smrti otce Attily. Helcha (shněm.Helche) je v Písni o Nibelunzích první manželka krále Attily
Poznámka 3 - Bern (shněm.Berne) není jak si jistě většina z vás myslí hlavní město Švýcarska, ale toto jméno nese i italská Verona, město v severní Itálii na řece Adige. Na severozápad od Verony leží oblíbené výletní místo jezero Lago di Garda.
Poznámka 4 - Witege (shněm. Witege, staroangl.Widia, Wudga) byl kdysi Dietrichův přítel, pak se postavil na stranu jeho strýce Ermenricha. Jeho historickým předobrazem byl snad gótský bojovník a vůdce Vidigoja. Markrabí Rüdeger von Becherlaren (shněm. Rüedeger) nemá s největší pravděpodobností historickou oporu, jedná se pouze o básnickou inkarnaci rytířského ideálu.
Poznámka 5 - Gunther byl podle Písně o Nibelunzích král Burgundů. Historickým předobrazem této bájné postavě byl král Gundahari (shněm.Gunther, staroseversky Gunnar), který v letech 406 – 407 dobyl území na levém břehu Rýna a padl pak se všemi příbuznými v bitvě s Huny. Hagen z Tronje (shněm.Hagen von Tronege) je v Písni o Nibelunzích vazalem a příbuzným burgundského krále. Německé mýty ho řadí mezi burgundské bratry, v Sáze o Thidrekovi vystupuje jako nevlastní bratr, napůl démonického původu. Jeho historickým předobrazem byl pravděpodobně nějaký vůdce burgundského spiknutí proti mocnému cizinci. Uta (shněm.Uote) je v germánských mýtech časté označení matky hrdinů, možná to bylo jméno pramáti obecně.
Poznámka 7 - Poznámky vychází z českého překladu Písně o Nibelunzích pana Jindřicha Pokorného (Odeon 1974), který svůj půvabný překlad doplnil i upřesňujícími poznámkami k textu, což mi nesmírně pomohlo při mé práci.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková