Pramáti rodu Rantzau

Bratři Grimmové

O šlechtickém rodu z Rantzau se vypráví tato pověst: Jedné noci byla pramáti toho rodu, když spala po boku svého manžela, probuzena malým mužíkem s lucernou. Mužík ji vedl ze zámku do nitra jedné hory k rodičce. Tam ji na jeho žádost položila pravou ruku na čelo a ženička brzy porodila. Průvodce zavedl zámeckou paní zpět a jako odměnu ji daroval kus zlata s ponaučením, aby z něj tři rozličné věci nechala vykovat, patnáct grošů do poštu, sledě a přeslici, tak podle počtu jejích dětí, dvou synů a dcery, které bude mít. Také ji však varoval, aby ty tři věci dobře opatrovali, jinak začne jejich rod upadat.

Jiná verze pověsti vypráví: Novomanželka, hraběnka z Rantzau, která pocházela z jednoho dánského šlechtického rodu, odpočívala po boku svého manžela, když uslyšela v noci šramot. Tu se závěs kolem postele poodhrnul a hraběnka uviděla neuvěřitelně krásnou ženičku, jen loket vysokou, s lucernou v ruce.

Ta ženička počala k hraběnce takto hovořit: „Neboj se paní, nechci ti ublížit, nýbrž pomoci ti ku štěstí, pokud mi nejdříve ty nutnou pomoc poskytneš. Vstaň a následuj mne, kam tě povedu, však střez se cokoliv tam jíst a pít z toho, co ti bude nabídnuto, neber si také žádný jiný dárek než ten, který ti já sama dám, a dobře se ti povede.“ Tak šla hraběnka s ní a jejich cesta vedla pod zem. Přišly do komnaty, která se třpytila zlatem a drahými kameny a byla plná malých mužíčků a ženiček. Za nedlouho se objevil jejich král a zavedl hraběnku k posteli, kde královna ležela v porodních bolestech, se žádostí, aby jí byla ku pomoci.

Hraběnka jak nejlépe mohla, se činila a za malou chvíli královna na svět šťastně přivedla synáčka. Tu nastalo mezi hosty velké veselí, zavedli hraběnku ke stolu prostřenému vybranými pokrmy a pobízeli ji, aby si vzala. Avšak ona se ničeho nedotkla, právě tak málo si vzala z drahokamů, které tu na zlatých mísách ležely. Konečně byla průvodkyní opět vedena zpět a do postele uložena. Tu pravila ta ženička: „Ty jsi naší říši velkou službu prokázala, ta musí být odměněna. Tu máš tři dřevěné pruty, ty polož pod polštář a brzy ráno se změní ve zlato. Z nich nechej vyrobit tři věci, z toho prvního prutu zlatého sledě, z toho druhého přeslici a z toho třetího mince. Nikomu o téhle příhodě nevyprávěj, jen svému manželovi. Zplodíte spolu tři děti, které budou tři ratolesti vašeho rodu. Který ten výhonek dostane zlatého sledě, bude mít válečné štěstí, on i jeho potomci; který z nich dostane mince, bude se on i jeho budoucí honosit vysokými státnímu úřady, ten kdo obdrží zlatou přeslici, bude obdařen bohatým potomstvem.“

S těmi slovy trpaslice zmizela a hraběnka usnula, a když se probudila, vyprávěla tu událost manželovi, jako by to byl sen. Hrabě se tomu smál, avšak když sáhnula pod polštář, ležely tam tři zlaté pruty, oba se tomu podivili a naložili s nimi tak, jak bylo poručeno. Ta předpověď se zcela vyplnila a rozličné větve toho domu opatrovaly svědomitě ty poklady. Některé je však ztratily a zanikly.

O větvi, která dostala mince se vypráví: Jednou nizozemský král si vyžádal na jednom z nich jednu z mincí, a v tom okamžiku, když ji král obdržel, pojala toho, který ji přinesl, velká bolest v útrobách.

Podle lidového vyprávění dostala hraběnka plnou zástěru třísek, které hodila do krbu. Ráno, když se jí zdálo, že to byl jen sen, podívala se do krbu a tam se třpytilo zlato. Následující noci přišla ona ženička a řekla jí, aby z toho zlata tři rozličné věci nechala vyrobit, přeslici, pohár a meč. Když onen meč zčerná, tu jeden z rodiny zemře mečem, a když meč zcela zmizí, to bude zabit svým bratrem Hraběnka nechala ty tři věci zhotovit. V budoucnu ten meč jednou zčernal a pak docela zmizel, to byl jeden z hrabat zavražděn a jak se později ukázalo, svým bratrem, kterého neznal.[pozn1]




Poznámka 1 - Pověst "Die Ahnfrau von Rantzau" je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů. Překlad Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková