Panny z Boyneburgu

Bratři Grimmové

Jednoho času bydlely na Boyneburgu společně tři panny. Té nejmladší se zdál jedné noci podivný sen, že bylo Božím úradkem rozhodnuto, že jedna z nich počasím zabita bude. Ráno to vyprávěla svým sestrám; a když bylo poledne, vystoupily mraky na nebesa, obloha se stále více zatmívala, k večeru se po nebi táhla strašlivá bouře a brzy ho celé pokryla; hromobití se stále přibližovalo. Když začaly oblohu křižovat blesky, řekla nejstarší sestra, že Boží vůle ona poslušná bude, že jí je jistě ta smrt určena. Postavila si přede dveře židli, celý den i noc tam seděla a čekala, až ji blesk zasáhne. Ale nezasáhnul; tak se druhého dne prostřední sestra rozhodla, že ona poslušná Božího příkazu bude, neboť jí je ta smrt určena. Venku celý druhý den a noc seděla a čekala. Ale ani tuto blesk nezasáhnul, a to strašlivé počasí neustávalo.

Tak třetího dne řekla ta nejmladší, že je to vůle Boží, aby zemřela ona. Povolala faráře, který ji poslední pomazání dal; pak ještě poslední vůli byla sepsala a tak určila, že v den její smrti bude každý z lidí poddaných obdarován. Jak se tak stalo, vyšla klidně ven přede dveře a sedla si na židli. Za malou chvíli ji blesk zasáhnul a zabil ji.

Potom, když byl zámek pustý a neobydlený, často se na něm dobrý duch zjevoval. Jeden chudý ovčák, který byl o všechen majetek přišel a na poslední věci již myslel, pásl jednou na Boyneburgu dobytek. Tu uviděl v zámeckých dveřích sedět na slunečním světle mladou ženu.. Měla před sebou bílý šátek rozprostřený a na něm ležely lusky, které se na slunci se sušily, aby se byly otevřely. Pastýř se podivil, že na tak opuštěném místě dívku našel, šel k ní a pravil jí, jaké to má krásné lusky. Vzal jich pár do ruky, prohlédl si je a položil zpět. Dívka se na něj přátelsky, ale velmi smutně mlčky dívala, až z toho pasák dostal strach a raději se vydal pryč. Bez jediného ohlédnutí dobytek spěšně hnal domů. Ale jeden lusk mu, jak tam byl stál, do boty spadl a cestou domu ho ošklivě tlačil. Tu si doma sednul a lusk chtěl z boty vysypat, a když to byl učinil, tu mu do dlaně pět nebo šest zlatých zrnek vypadlo. Ovčák pospíchal zpět na Boyneburg, ale dívka v bílém i s lusky zmizela; on se díky tomu zlatu zbavil dluhů a svoje hospodářství zase uspořádal.

Mnoho pokladů je v zámku ještě ukryto. Jeden muž měl štěstí a viděl jednou ve zdi zásuvku, když ji byl otevřel, byla plná zlata. Jedna vdova měla krávu a kozu, a protože u Boyneburgu byly krásné svěží kopřivy, chtěla je dobytku nasekat, ale když jeden trs popadla, uklouzla a do hloubky se propadla. Volala o pomoc, ale nikdo nebyl na blízku, až večer její děti, které dostaly strach, tam přišly a její křik uslyšely. Na provaze ji vytáhly ven a ona jim byla vyprávěla, jak tam v hloubce před mříž upadla, a za ní viděla stůl, který byl drahokamy a stříbrem naložen.[pozn1]




Poznámka 1 - Pověst "Fräulein von Boyneburg" je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů. Překlad Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková