Býčí močál

Bratři Grimmové

V Saterlandu [pozn1] vstoupil jednou do jednoho člověka ďábel. Ten posedlý tropil tak velký povyk, že to jeho lidé už nemohli vydržet, a proto povolali pastora, který tenkráte sídlil v Ramslohu. Zpočátku dalo knězi velkou práci, aby ďábla pohnul k odchodu, ale nakonec mu přeci jen vnutil svoji vůli.

Tenkráte v tom domě měli býka. A když se měl ďábel konečně k odchodu, zeptal se pastora, kam se má nyní podít. Bojem vysílený pastor mu bezmyšlenkovitě odvětil: „Pro mne za mne si třeba vlez do býka!“ Sotva to kněz dořekl, byl ďábel ve zvířeti.

Býk přerval jařmo i řetězy a prodral se skrze zavřené dveře stáje ven. Pak uháněl směrem k močálu, až dorazil k velkému jezeru, kde bezhlavě vběhnul do vody a utopil se.

Od toho času se té bažině, která leží nad osadou Hollen říká Býčí močál. Ďábel tam v podobě toho býka prý straší dodnes. [pozn2]




Poznámka 1 - Saterland je uzemí na severu spolkové zemi Dolní Sasko, které dnes tvoří součást kraje Cloppenburg. Saterland najdete 30 km na jih od východofríského města Leer a patří do něj obce Ramsloh, Sedelsberg, Scharrel, Strücklingen s 13 selskými usedlostmi. Saterland se rozkládá na území dlouhém 15 km a širokém 4 km. Ještě do začátku 19.století byl obklopen bažinami a jediný přístup do oblasti byl přes řeky Wasser či Ems nebo v zimě, když močály zamrzly. Teprve v roce 1810 začali Francouzi budovat první silnici do Saterlandu. Díky této geografické uzavřenosti se v zdejším kraji vyvinula specifická saterlandská fríština, kterou dnes mluví v Saterlandun ještě 2000 obyvatel (celkem žije v Saterlandu cca 11.000 lidí), převážně starších lidí. Dnes si můžete celý Saterland projet historickým vláčkem.
Poznámka 2 - Lidová pověst "Das Bullenmeer im Saterland“ je ze sbírky pověstí ze spolkové země Dolní Sasko. Přeložila a převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková